Svatební cesta Jana Kováře a Deštivý den. Dvě povídky buřiče Viktora Dyka

Patřil do generace buřičů, stejně jako například Petr Bezruč nebo Fráňa Šrámek. Společný měli mimo jiné bohémský způsob života a inklinaci k anarchismu. Viktor Dyk (1877–1931) také spolu s dalšími přispíval do časopisu S. K. Neumanna Nový kult.

Až do setkání s T. G. Masarykem byl Dyk ve svých idejích umírněný a obracel se spíše k sociální demokracii a Masarykovskému realismu. To se však mělo změnit. Od roku 1911 se začal angažovat v politice. V roce 1919 spoluzaložil Československou národní demokracii. Během jeho politické kariéry jeho postoje vykrystalizovaly a otiskly se v jeho nacionalisticky a pravicově orientovaném díle. Své o tom vypovídá jeho přispívání do časopisu Vlajka vydávaného stejnojmenným hnutím, které inklinovalo k fašismu.

To ale nesmí zastínit jeho odbojovou činnost během první světové války, za kterou byl i vězněn. Ve vězení napsal báseň Země mluví, kde naléhal na české politiky, aby měli v hlavě odpovědnost k českému národu. Podepsal také Manifest spisovatelů v roce 1917, prvního veřejného domácího prohlášení, které požadovalo sebeurčení českého národa.

V Dykově literárním díle můžeme často najít pocit deziluze. Tedy rozpor mezi tím, co je skutečné a co je pouhé snění. Tyto vnitřní rozpory umí vyjadřovat s notnou dávkou ironie. K jeho nejznámějším dílům dodnes patří novela Krysař nebo básnická romantická skladba Milá sedmi loupežníků či dramatické dílo Zmoudření dona Quijota.

Svatební cesta Jana Kováře

Jan Kovář je s manželkou Emou na svatební cestě v Paříži. Zatímco se procházejí elegantními starými ulicemi, zaujme Emu jedna ze starších budov. Ta vyvolá v Janovi řadu vzpomínek. Jednou už v Paříži byl – a i v tomto domě. Už je to ale deset let a také to bylo s jinou ženou. Ta vzpomínka se mu ale stále vrací a připomíná mu časy, kdy byl mladší a měl větší touhu po životě. Závan minulosti Jana provází jako stín a mezi novomanželi vyvolá nedůvěru.

Deštivý den

Václav Helvert je vážený soudce, milující manžel a spokojený otec. Do života mu ale vstoupil případ šestnáctileté dívky, která utekla z domu od rodičů. Soudce byl první, který s ní jednal citlivě a chápavě. Dívka mu pak porůznu prokazovala svoji vděčnost. Nejdříve, třebaže tím byl mírně zmaten, tomu nevěnoval větší pozornost. Když ji ale jednoho dne potkal před kostelem, zmocnil se ho zvláštní pocit. Jakoby v pohledu té dívky bylo ještě něco jiného než vděk. Jakási jiná síla a vášeň….