Svatba na pomerančích
Lorcovu Krvavou svatbu nazkoušel pod režijním vedením Mariána Amslera absolventský ročník studentů KALD DAMU. Jejich nápaditá, barevná a muzikální inscenace působí velmi konzistentně, takřka jako rafinovaná a lahodná laskomina, kterou divák zhltne jedním dechem.
Výrazně seškrtaný text redukoval postavy jen na ty nejnezbytnější. Díky tomuto zásahu se celý příběh může hrát v celku bez pauzy. S Krvavou svatbou se v Disku konečně objevila inscenace napěchovaná nápady, které spolu ladí a skládají se ve smysluplný celek: od latentní hudebnosti, naznačené již Lorcovým textem, přes režijní vedení, nápaditou výpravu až po hereckou souhru.
Pomeranč jako leitmotiv prolíná inscenací. Připomíná Andalusii, subtropické vedro i šťavnatost příběhu, potažmo horkokrevnost jeho hrdinů. Pomeranče se nahodile povalují mezi publikem, diváci je loupou a šíří tím v prostoru jejich nezaměnitelnou vůni. V inscenaci se pak pomeranče objeví ve scéně souboje: prýštící opojná voňavá šťáva nahrazuje krev.
Postavy se ve výrazných moderních a zároveň fantastických kostýmech Zuzany Hilské pohybují po jevišti ještě před začátkem představení. Vesměs se promenují v úchylně nepoužitelných plavkách. Jsme totiž na horké pláži. Ale to už se pod pláštíkem lekce španělštiny na jeviště blíží prapodivná postava Smrti se svým kumpánem Lunou. Matija Solce hraje Smrt jako veselou Zubatou na rozhraní komičnosti a mrtvolného mrazení. Toto ladění naznačuje již jeho vstup na scénu: se svou vytáhlou postavou se nevejde do kulis. Na jeviště se přiklátí na vysokých dámských podpatcích, v přiléhavém elastickém oděvu - rouře, který jen zdůrazňuje jeho vychrtlost. Jako Smrt má zubatý strnulý úsměv, obrovské sluneční brýle, neustále dobrou náladu a rytmus v těle. Jeho spoluhráč Měsíc - Luděk Smadiš sice už nepůsobí tak prapodivně a vykloubeně, přesto je o této dvojici zřejmé, že přichází z jiného světa. Společně si s úsměvem na rtech prozpěvují a rytmicky skandují, tančí a proplouvají dějem.
Mezi ostatními "pozemšťany" žádný nijak mimořádně nevyniká. Inscenace působí jako barevný kaleidoskop, ve kterém se stále děje něco sledováníhodného. Nepochybně výraznější je Kristýna Nováková jako křehká Nevěsta. Naopak její Ženich (Jiří Hajdyla) působí jako nenápadný, hodný chlapec. Ani milenec Leonardo (Lukáš Příkazký) není žádný démonický svůdce, spíš floutek, který bez zájmu klidně opouští svou rodinu. Z nenápadné role Služky vytvořila Veronika Kohmová svůdnou lolitku připravenou kdykoliv "k akci".
Ze studentské Krvavé svatby se některé popěvky, působivé obrazy a výtvarné nápady vryjí hluboko do paměti. Proto místo další analýzy jen doporučuji představení v Disku navštívit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
