Svatá Ludmila – samojediná mezi muži. Fascinující příběh české kněžny a světice, která se zasloužila o šíření křesťanství

Tisíc let staré textilie z hrobu svaté Ludmily odpočívají v depozitářích Pražského hradu

Komplex Pražského hradu je největší nekropolí panovníků a církevních činitelů u nás. V katedrále svatého Víta a ve svatojiřské bazilice odpočívá většina Přemyslovců, Lucemburků či někteří Habsburkové i se svými rodinnými příslušníky.

Sbírka církevních textilií

Jejich ostatky byly baleny do speciálních církevních látek, které teď na Hradě tvoří ohromnou textilní sbírku a jsou uloženy v depozitářích. Téměř třicet let o ně pečovala archeoložka Milena Bravermanová, která zde pracovala jako kurátorka sbírek.

Zabývala se tedy i pohřebními textiliemi z hrobu svaté Ludmily. „Ve smyslu hrobu existoval jen jediný hrob svaté Ludmily – a to když ostatky odpočívaly na Tetíně. Ležely tehdy v hlíně, takže samotný Ludmilin šat se nedochoval. Po čtyřech letech byly v zemi prakticky jen kosti,“ popisuje Milena Bravermanová.

Poté, co v roce 925 ostatky nechal kníže Václav převézt do kostela svatého Jiří na Pražském hradě, spočinuly v prvním relikviářovém hrobě, zřejmě poblíž tehdejšího hlavního oltáře.

Ludmila ve vrstvách látky

Schrána s ostatky byla v tumbě, kterou archeologové otevřeli v roce 1981. Jako ostatky jiných světců byly i ty Ludmiliny zabaleny v několika textiliích. Pokaždé totiž, když byly v historii vyzdviženy a rozdávány do kostelů a klášterů, zabalili je do nové tkaniny.

Nejstarší fragmenty textilií z tumby byly lněné a byly na nich patrné krejčovské úpravy. Pocházely z roku kolem 930. Nejmladší látka pak byla ze třináctého století.

Mezi dochovanými textiliemi byly i části hedvábné dalmatiky (liturgického oděvu), tkané vzácnou technikou protolampas. Jde tak o první doložený církevní oděv v Čechách, zřejmě ušitý v německém prostředí z látky z Byzance.

Spustit audio

Související