Sunshine

16. květen 2007

Sunshine|foto: Bontonfilm

Nějakou dobu to vypadalo, že žánr sci-fi je dočasně odsouzen k remakům, parodiím a televizním seriálům pro pamětníky. O jeho resuscitaci se snímkem Sunshine pokusil britský režisér Danny Boyle.

Play / pause

0:00

volume

Pozvánka na film Sunshine

< previous

> next

Sunshine

Boyle si ve filmech Trainspotting, Pláž nebo 28 dní poté poměrně úspěšně osahal různé náměty i způsoby vyprávění, a jeho poslední snímek právem vzbuzoval jistá očekávání. A i když je Sunshine relativně nízkorozpočtovou záležitostí s nepříliš známými herci, jedná se o resuscitaci ve velkém stylu, srovnatelnou s Kubrickovou Vesmírnou odyseou.

Děj filmu je prostý - v nepříliš vzdálené budoucnosti vyhasíná Slunce a život na Zemi ohrožuje chlad a nekonečná zima. Lidstvo vysílá misi, která má umírající hvězdu znovu zažehnout pomocí obrovské nálože, na kterou byl spotřebován téměř všechen štěpný materiál ze Země. Tohle všechno se divák dozví jen tak mimochodem a samotný film začíná ve chvíli, kdy je posádka lodi Ikarus II už šestnáct měsíců na cestě a právě se blíží k bodu, od kterého už nebude možné spojení se Zemí. Žár slunce sílí, na Zemi putují poslední vzkazy rodinám a osm astronautů se ocitá v ještě větší izolaci než dosud. Právě v této chvíli zachytí loď nouzový signál pocházející z Icara I, který se o tutéž misi pokoušel před nimi, ale zmizel kdesi v kosmu. Posádka se rozhodne změnit plán, odchýlí se od kursu a vydá se ztracenou loď najít. Manévr se však neobejde bez komplikací a mise je ohrožena zvenku i zevnitř.

Sunshine|foto: Bontonfilm

Zapomeňte na vtípky z Červeného trpaslíka nebo správňáky ze Star Treku. Členové posádky Icara II jsou pragmaticky uvažující špičky ve svém oboru, lidé, kteří vědí že jejich život je ve srovnání s přežitím lidstva stejně bezvýznamný jako jejich existence v nekonečném vesmíru. S otázkou přežití jednotlivých členů mise se objevuje spousta etických paradoxů a dilemat a s obdobnými distinkcemi si Boyle pohrává po celou dobu. Dotýká se etnického původu astronautů, smrtícího okolí samotné lodi, když do jejích štítů z jedné strany perou tisíce stupňů slunečního záření a z druhé stejně tak intenzivní chlad, i samozřejmosti, s jakou si posádka smaží na pánvi vajíčka, obklopená hi-tech technologiemi.

Sunshine|foto: Bontonfilm

Po výtvarné stránce není Sunshine utržený ze řetězu, jak by vzhledem k možnostem i žánru mohl být: samozřejmě používá triky, nešetří pyrotechnikou a záběry na loď jsou ohromující. Díky uměřené vizualitě mají některé scény téměř meditativní účinek a detailní záběry očních víček jsou působivější než leckteré velkolepé scény vesmírných hlubin. Spolu s hudbou z části složené jen z ruchů a hlukových ploch tak vzniká atmosféra přesně evokující klaustrofobii uzavřených prostor i nekonečnost vesmíru, zanedbatelnost člověka ve vesmíru i vůli přežít.

Sunshine|foto: Bontonfilm

Výraznější slabinou bude pro některé diváky možná jen žánrový úkrok stranou v poslední čtvrtině filmu. Zatímco do té doby měl Sunshine nakročeno k mysterióznímu dobrodružství, o němž se budou vyprávět legendy, dramatická zápletka a její vyústění vypadlo z úplně jiného filmu i žánru. Na konci vesmíru podle Boyla není tajemství, ale poněkud nedostačující schéma z akčních thrillerů. I tak zůstává Sunshine okouzlující a strhující podívanou, u níž není třeba pitvat otazníky kolem letové dráhy nebo to, proč není na palubě žádný robot, jako to dělají zarytí scifisté a vědci. Prostě se dívejte a nechte se unést - rozhodně je kam.