Sto hlasů rozhlasu. Vývoj rozhlasové reportáže během století radiového vysílání a osudy nejvýznamnějších reportérů

Mapovat historii prostřednictvím rozhlasové reportáže je zvukové dobrodružství. Lidé před mikrofonem byli „u toho“ a ve zvukových záběrech se zrcadlí atmosféra doby. Je to unikátní let časem, mozaika hlasů, zvuků a hudby, která vypovídá mnohé o nás Češích nebo o vývoji tohoto média. Může však vyvolat otázku: Je tohle vůbec možné?

Reportéři a jejich osudy

Reportérů bylo mnoho, ale jen přibližně stovka z nich zanechala stopy v archivu Českého rozhlasu a v povědomí posluchačů. Připomeňme některé z nich:

František Kocourek zahynul v Osvětimi. Řada reportérů v čase změn politických režimů emigrovala. Mezi ně patřil například Franišek Gel koncem 30. let, Sláva Volný po roce 1968 a po něm i Karel Kyncl. Mnoho reportérů se svezlo po politické vlně normalizace – Karel Kvapil, Štefan Babiak a Ilja Jenča. Sportovní reportéři jako Karel Malina a Stanislav Sigmund dali možnost spoluprožívat hvězdné chvíle našich sportovců, ale byli také nuceni komentovat prvomájové průvody a spartakiády. Nepočítaně reportérů bylo vyhozeno z rozhlasu (Věra Šťovíčková, Jan Petránek, Jeroným Janíček), nebo dostali zákaz vstupu do médií – jako například autoři cestopisných reportáží Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. 

Ještě před začátkem války zprostředkoval František Kocourek posluchačům reportáž z převozu ostatků Karla Hynka Máchy do Prahy, 1939|foto:Archivní a Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Reportáž odrazem doby

Rozhlasová reportáž se však vyvíjí také v závislosti na rozhlasové technice a její postupné mobilitě. V polovině 30. let mikrofon opouští studio a společně s reportérem se ocitá v centru dění. Témata reportáží kopírují svoji dobu a jsou tu první z objevných pokusů jako reportáž z automobilových závodů 1000 mil Československých, reportáž z křižovatky Na Můstku v roce 1936 nebo Všesokolský slet v roce 1938.

V prosinci 1939 Josef Cincibus zprostředkovává pohřeb Karla Čapka ve sněhové vánici. Za války reportéři popisují rozdílení stravy chudým, komentují příjezd Heydricha na Pražský hrad, zprostředkovávají výcvik říšských námořních dělostřelců. Další historický mezník zaznamenal reportér Alfred Technik z příjezdu Rudé armády do Prahy, následuje poválečné obsazování pohraničí a série pohřbů s ódou na mrtvého Stalina a Gottwalda.

Emil Zátopek s rozhlasáky|foto:Archivní a Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Lehké nadechnutí v 60. letech s několika reportážemi renesance rozhlasové publicistiky vystřídaly zoufalé hlasy ze srpna 1968, pak tvrdé normalizační umlčení profesionálních rozhlasáků.

Čtěte také

Obrazová publikace Rozhlasto přináší jedinečné fotografie a dokumenty ze stoleté historie rádia

Následují dvě dekády až groteskních reportáží o příjezdu a odjezdu spřátelených stranických delegací s tisíci bezobsažných slov, přenosy ze spartakiád s dojetím zalykajícími se reportéry a také každoroční povinně rozjásané komentování prvomájových průvodů. Až 90. léta znovu otevírají dveře skutečné reportáži, která opět začíná mapovat reálný život a důležité události u nás i v zahraničí. Reportéři se znovu vracejí k mikrofonu.

V éteru budoucnosti

I 21. století má své nezapomenutelné hlasy. Patří mezi ně například Marek Janáč, Světlana Lavičková, Tomáš Černý, Martin Knitl. Tým zahraničních zpravodajů přináší rozhlasové reportáže z celého světa, o událostech z bojující Ukrajiny v posledních měsících informuje Martin Dorazín. Stoletý rozhlas nestárne. Hlasy rozhlasových reportérů dál kontinuálně zaznamenávají unikátní zvukové dějiny.

KVÍZ: Jak dobře se orientujete v historii rozhlasové reportáže?

Otestujte si, jak pozorně jste poslouchali dokument Sto hlasů rozhlasu a co si pamatujete z historie nejen rádiového vysílání.