Stillstand. Cesta dvou spisovatelů po stopách meziválečného herce Rudolfa Rittnera

14. prosinec 2017

Zimní cesta na konec světa. Rozhlasový dokument Martina Beckera a Jaroslava Rudiše.

Zima je tady dlouhá. Ale existuje způsob, jak to přežít. Pít kořalku.

Jesenicko je divoký, syrový a krásný kraj. Cesta sem trvá dlouho, protože leží na konci světa. Alespoň to říkají ti, kteří sem jedou. Místní ale říkají, že leží uprostřed světa. Nebo na jeho začátku. Jisté je, že mnohem blíž je to z Jeseníku do polské Vratislavy než do Prahy, hlavního města České republiky. Nejen geograficky, ale i pocitově. Tak tomu bylo před dvě stě i před sto lety. A tak tomu bude i za sto let.

03296315.jpeg

Sníh, mlha, led

Putovali sněhem, ledem a mlhou. Občas se v ní ztratili. Vždycky ale našli cestu ven. Mluvili s lidmi, kteří se tady narodili. Mluvili s těmi, které sem zavál osud. Mluvili s těmi, kteří sem odešli dobrovolně z velkých měst, aby tu zkusili žít jinak a založili třeba krásnou malou galerii ve staré kapličce v Zálesí. Setkali se s Američanem, který v jednom jesenickém údolí vyrábí absint, jenž je dnes slavný po celém světě. A nechali promluvit i ty, kteří již nežijí. Za jejich příběhy se vydali do archivu v Jeseníku i do dnes již neexistujících vesnic, z nichž zbyly jen aleje ovocných stromů, jejichž korunami se prohání vítr. Jedna z nich dokumentu dala i jméno – Stillstand. Česky Zastávka. Zástava. Zastavení.

Na Jesenicku se do roku 1945 mluvilo skoro výhradně německy. Po druhé světové válce muselo ale německé obyvatelstvo odejít. A dnes tu žije pestrá národnostní směsice. Češi, Slováci, Romové, Řekové a pár posledních Němců, kteří směli zůstat.

Když hučí les, přijde bouře

Říká se, že když v Jeseníkách hučí les, přijde bouře. Říká se, že kdo odsud odejde, musí se jednou zase vrátit. Tenhle drsný kraj mu prostě chybí. Hluboké lesy. Divoké řeky. Nádherná příroda. Horské ticho. Stýskalo se i slavnému, dnes zcela zapomenutému německému herci Rudolfu Rittnerovi, po jehož stopách Becker s Rudišem putují. Právě on je hlavním hrdinou jejich rozhlasového příběhu.

Bílý Potok, rodná Rittnerova vesnička, se nachází kousek od Javorníku ve Slezsku. Rudolf Rittner se tady narodil 30. června 1869. Brzy odešel do Vídně. Studoval hru na housle, ale stále víc ho to táhlo k divadlu. Stal se nejslavnějším německým hercem své doby. Hrál ve Vídni, Hannoveru a pak zejména v Berlíně. Jedním z jeho přátel byl dramatik Gerhart Hauptmann. A Rittnera proslavila třeba hlavní role v jeho dramatu Florian Geyer.

Rudolf Rittner byl zvláštní a rozporuplná osobnost. Nikdy se neoženil, ale v jeho pozůstalosti najdeme spoustu fotografií krásných elegantních dam. Na vrcholu své kariéry, v roce 1907, opustil Berlín a odešel zpátky do Bílého Potoka. Bylo mu osmatřicet let. Toužil po psaní her a sedlačení, ale do Berlína se později vracel jako filmový herec, hrál například v Nibelunzích Fritze Langa. Jeho domovem ale už zůstal Bílý Potok, kde se rozhodnul přestavět svůj statek na velkolepé panské sídlo. Z jeho nákresů je patrné, že z něj chtěl vybudovat středověký hrad. Pevnost s několika věžemi.

Rittnerův dům v Bílém Potoce stále stojí. Autoři ho našli na okraji vsi, na konci dlouhé polní cesty. Za ním hučí les a hory. Věž má dům jen jednu jedinou. Po Rittnerovi zbylo několik divadelních her, ale také deníky, zápisky, nákresy, fotografie, a korespondence. Tím vším autoři také procházejí a postupně odrývají jeho pozoruhodný život. A nacházejí také dvě šelakové desky s Rittnerovým hlasem, staré nahrávky z rozhlasu ve Vratislavi, které dosud nikdo nepřehrál.

Rudolf Rittner zemřel 4. února 1943. Je pohřbený na hřbitově v Bílém Potoce, ve Weissbachu, jak se toto místo jmenovalo německy. Becker s Rudišem našli u zdi kostela jeho malý, nenápadný, opuštěný hrob. A na konci jejich zimního putování tam zapálili svíčku a dali si panáka kořalky. Proti zimě.

V dokumentu účinkují:

Bohumila Tinzová, Jana Tunková, Zdeňka Morávková, Kyle J. Bairnsfather, Jiří Doupal, Michal Kristýnek, Lukáš Morávek, Miroslav Kocián, Günter Nitsche a další.

Střih a mix: zvukový mistr Tomáš Mikyška.

Zvukové nahrávky, dramaturgie a režie: Ulf Köhler a Eva Nachmilnerová.

Vzniklo v Českém rozhlase v roce 2015.

autoři: Jaroslav Rudiš , Martin Becker
Spustit audio