Starobylé hudební rituály uprostřed globální popkultury

S postupující civilizací si mnoho léčebných a spirituálních obřadů uzmula globální popkultura: částečně je zbavila duchovní podstaty, zanesla do nového kontextu a nabídla ve formě hudební atrakce. Paradoxně tím nejeden z nich zachránila před zánikem. Cyklus pořadů vás seznámí s historií a vlivným vkladem rituálních obřadů na současnou hudbu, s důrazem na setrvávající lokální důležitost, vyjádřenou už ve 13. století mystickým básníkem Jellaludinem Rumim: 

Když jsi všude, nejsi nikde. Když jsi někde, pak jsi všude.

Qawwali: Extatické splynutí s Bohem

Pod slovem Qawwali se skrývá hudba a extatické zpěvy posvátné poezie z pákistánských a indických súfijských svatyní praktikované od 7. století. Nedostižná je především schopnost qawwali zpěváka přivést posluchače do extáze a zase je z ní pozvolna navrátit.

Povinností qawwala je přiblížit vzdálenost mezi Stvořitelem a stvořenými. Těm, kteří se cítí být odpojeni od svého zdroje, mohou být prostřednictvím qawwali připomenuty jejich skutečné kořeny.
Pákistánský zpěvák Nusrat Fateh Ali Khan o své roli

Tak výrazně strhující hudba nemohla v éře world music uniknout pozornosti Západu a když ji Ali Khan v roce 1982 poprvé představil v Evropě, nastal neočekávaný okamžik: publikum qawwali okamžitě přijalo.

Gnawa: Tranzem k nadčasové hudbě

Marocké bratrstvo Gnawů, potomků západoafrických otroků zavlečených ve středověku arabskými otrokáři do Maroka, pěstuje mystickou hudbu, která je schopná vás pozvolna přivést během spirituálního rituálu uvést do tranzu a zbavit duševních strastí. Skupina najatých hráčů pod vedením mistra postupně zvyšuje tempo, až tanečníci přestanou ovládat tělo, nicméně Gnawové mají jednotlivé části lila zasvěcené různým duchům, které rozlišují podle barev. Gnawa hudba fascinovala od 60. let jak rockery tak jazzmany. Inspirovala Jimiho Hendrixe, Billa Laswella, německou kapelu Dissidenten, Robert Plant s Jimmy Pagem na album No Quarter použili živé nahrávky pořízené uprostřed marockého Marrakeše a americká skupina Dálava zvuk loutny guimbri dokonce konfrontovala s moravskou lidovou hudbou.

Mbira music: Jak zatelefonovat do záhrobí předkům

Katolická církev sebemenší náznak extatického stavu u svých oveček od samého počátku tvrdě potírala. Na území dnešní Zimbabwe se například církev a bělošské vlády pokoušely až do roku 1980 dostat pod úplnou kontrolu celonoční rituál národa Šonů bira, fascinující duchovní obřad odehrávající se pod hvězdnou oblohou, jehož průběh určují hypnotické melodie mbiry. Médiem je drnkací nástroj mbira, jehož stáří se odhaduje nejméně na tisíc let. V časech chimurengy neboli protirežimní národní partyzánské války v Zimbabwe, získávali bojovníci na utajených obřadech sílu, hudba je inspirovala a mobilizovala.

Taranta: Lék na deprese a globalizaci

Tancem se v Salentu, tedy na jihu Itálie, po staletí léčilo kousnutí pavoukem tarantulí. Pohanský rituál tarantismus, jehož původ sahá až do starobylého Řecka, nevykořenila ani katolická církev. V Salentu se léčebný tarantimus za pomocí tranzovního tance pizzica praktikoval do 50. let minulého století. K "uštknuté" ženě byla přivolána kapela, zahrnující hráče na housle, akordeon, kytaru, mandolíny a rámové tamburíny. Postupně rytmicky gradující tanec tarantované ženy přivedl do tranzu, vrcholícím katarzním zhroucením. Později muzikoterapeutickou pizzicu nahradili lékaři a vše nasvědčovalo tomu, že nadobro končí. Jenomže se ukázalo, že pizzica dokáže úspěšně léčit i dnes: ideálně totiž funguje na pocity provinční malosti, obavy z budoucnosti a ekonomickou krizi.

Lovecká hudba z Wassoulou: Prosba duchů o přízeň

Lovecké bratrstvo, přísně elitářská, multietnická, výhradně mužská organizace požívala od 7. století v Západní Africe statutu nadřazenosti nade všemi kastami a národnostmi. V minulosti se lovci starali o maso, strážili vesnice, vedli rituální slavnosti, patřili mezi vyhledávané léčitele a unikátní hudbou žádali pralesní duchy o přízeň. Dnes, kdy je lov omezený, pokračují ve svých shromážděních, léčitelství a muzikantské tradici, přičemž lovecká hudba z kraje Wassoulou, ležícím mezi Mali, Guineou a Pobřežím slonoviny, má v současnosti takřka kultovní ráz. Stala se symbolem hudební revolty.

Z lovecké hudby se v tu chvíli stala vlastně malijská popmusic. Získala ohromnou popularitu. Hráli ji mladí lidé, kteří neměli s bratrstvem nic společného. Nezpívali postaru o zvířatech a přírodním spiritualismu, nýbrž o lásce, sexu a životě ve městě. Lovecká hudba dostala úplně jiný ráz, takže se jí věnovaly i holky, například Oumou Sangaré, což dříve absolutně nepřipadalo v úvahu.
Habib Koité, malijský hudebník, zpěvák a kytarista