Stárnutí není jednoduché. Dokud je ale člověk zvědavý a věci ho zajímají, neskončil, říká písničkář Jan Burian

Jan Burian ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice |foto:Miroslav Tichák, Český rozhlas

Koncertoval v paneláku, s klávesy pod paží napochodoval do šumperské kavárny jako ztělesněný dárek k narozeninám. Hrál i zamilovanému páru, který jej – ruku v ruce – poslouchal z gauče. Kromě klasických klubových vystoupení má Jan Burian za sebou zhruba tři desítky koncertů domácích – přijede prostě tam, odkud mu zavolají. Jeho intimním písničkám obývákové prostředí sluší, rád navíc poznává nová místa. „Bývají to fajn lidi, člověk pak má rázem pocit, že žije v ideálním, kulturním světě. Měl jsem i myšlenku, že bych mohl být vánoční dárek, přijel bych třeba pětadvacátého prosince,“ předestřel své plány ve Vizitce. Mailovým vzkazem na to okamžitě zareagovala jedna z vltavských posluchaček: založila si prý obálku a šetří do ní na příští Vánoce.

Jak dostat Velvety do Melodie

V březnu bude Janu Burianovi sedmdesát let. Od státu sice dostává drobný důchod, jako člověk, který má odpracováno a svět už sleduje jen zpovzdálí, se ale necítí a ani cítit nechce. „Stárnutí sice není jednoduché, ale nenapadlo mě, že bych přestal dělat to, co dělám. Neumím jen tak čumět, radši sednu do auta a jedu hrát. Nechce se mi přijmout, že jsem skončil. Ostatně dokud je člověk zvědavý a věci ho zajímají, ještě neskončil,“ říká.

Že jej věci zajímají, stále ho baví psát, hrát, skládat a spolupracovat s o generaci mladšími lidmi, ukazují desky a knihy s datem vydání 2020 a 2021. V koronavirové pauze připravil a poslal do světa své, jak říká, asi nejintimnější album Noční tanec, s kapelou Jan Burian Band pak na desce První láska vyzkoušel, že jeho písně unesou i rockové aranže.

Svůj život čtenářům nabízí v knížce Co jsem nezapomněl a na základě obsáhlých deníků připravil k vydání také životní příběh jeho matky, herečky, spisovatelky a tanečnice Zuzany Kočové (1922 – 1988). „Se životem se rvala, jak mohla. Byla ambiciózní, přestat tvořit by pro ni znamenalo smrt,“ vzpomíná Burian. Po smrti svého manžela a učitele E. F. Buriana (1904 – 1959) mu každý den psala dopisy; největší hrůzou pro ni koncem padesátých let byla právě jeho ztráta. 

Zuzana Kočová v 80.letech|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jan Burian ve Vizitce mluvil také o tom, pod jakou zástěrkou se v polovině sedmdesátých let informovalo v časopise Melodie o kapele The Velvet Underground nebo zpěváku Franku Zappovi, anebo o své náklonnosti k Islandu. Jestli mu plány nezhatí koronavirus, pojede na sever v roli průvodce v lednu příštího roku.