Stanislavskij o Čechovovi. Z knihy ruského režiséra a herce Můj život v umění

Metoda herecké výchovy Konstantina Sergejeviče Stanislavského znamenala jeden z nejvýznamnějších impulsů pro vývoj moderního divadla 20. století. V moskevském uměleckém divadle MCHAT, které založil spolu s režisérem Němirovičem-Dančenkem, se od experimentů s podnícením a ovládnutím herecké kreativity propracovali k programu divadla jako umělecké instituce.

Stanislavského neutuchající snaha prozkoumat tajemství hercovy tvorby byla vedena touhou dokázat, že herectví může být skutečným uměním a divadlo pak uměleckým obrazem lidského života.

Svého ideálního autora, na jehož hrách mohl nové pojetí herectví a divadla vyjádřit, viděl Stanislavskij v Čechovovi. A přestože se dnes vyzdvihují především výhrady, které Čechov k Stanislavského inscenacím vznášel, pravdou je, že od úspěchu Racka, o nějž se zaloužilo právě nastudování MCHATu, svěřil dramatik všechny svoje další vrcholné hry – Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad - Stanislavského herecké skupině.