Snažím se najít přitažlivost v neuchopitelnosti, říká malíř Josef Bolf
Syrová až děsivá poetika a temné scenérie. Přesně tak bývá často charakterizováno dílo malíře Josefa Bolfa. Aktuální výstava v pražském DOXu nese název Melancholie vnějších mezí a je tvořena především díly menšího formátu. Co jeho práci inspiruje? Z čeho nejvíc těží? A jak se jeho dílo proměňuje v čase? Poslechněte si celý rozhovor.
„První malé formáty asi vznikly tak, že jsem něco zkoušel nebo jsem měl nějaké ústřižky pláten, které jsem nechtěl vyhodit. Postupně se to ale změnilo a z toho, co bylo marginální, se staly věci, na které jsem se začal víc soustředit. Ve finále je to tak, že je to vlastně jedno, jestli je ten obraz velký nebo malý, věnuji jim stejně pozornosti a možná někdy i času,“ vysvětluje Josef Bolf.
„Kdysi jsem se snažil soustředit na okamžiky a věci, které mi nebyly úplně příjemné a týkaly se osobní zkušenosti, byly limitní nebo na hranici něčeho, co si člověk nechce přiznat. Byla tam i výrazná práce se vzpomínkami. Vycházel jsem z dětství, které jsem strávil na pražském sídlišti. Postupně se to proměnilo a teď jsou ty obrazy skládané způsobem, jako když se pokoušíte někomu vyprávět sen, ale zároveň se vám do toho plete něco, co jste prožili během dne. Je to taková snaha o nalezení momentů, které jsou přitažlivé v tom, jak jsou neuchopitelné.“
Související
-
Amazonští indiáni mi říkají Honza Nebojsa, vypráví malíř a milovník přírody Jan Dungel
Podstatné je pro něj vracet se na stejná místa a přiznává, že v Amazonii vyhledává těžce přístupná. Rád medituje nad přírodou. Ve Venezuele zjistil, že je hledačem krásy.
-
Pracovna: V ateliéru malíře a grafika Patrika Hábla
Výtvarník Patrik Hábl (1975) patří na naší umělecké scéně k nejvýraznějším malířův střední generace. Znají ho ale i za hranicemi.
-
Nanášení barev rukama na velký formát je nejintenzivnější, říká malířka Kristýna Šormová
Vše, co potřebuje k tvorbě, nachází v přírodě. Důležitý je pro ni dotyk, nejraději maluje prsty. „Jako dítě jsem měla ekzém, malovala jsem v pytlíčkách, dnes mám rukavice.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
