Smrt učitelkou života aneb O odchodu a jeho přijímání v různých kulturách
Jak se posouvá a vyvíjí vnímání smrti? Aztékové oplakávali a pohřbívali nebožtíky dva měsíce, v krematoriu se můžete rozloučit během půl hodiny.
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky - všemi těmito názvy je v kalendáři označený 2. listopad. Při příležitosti Dušiček v ArtCafé debatovali o smrti a pohřebních rituálech iberoamerikanistka Monika Brenišínová, egyptolog Martin Pehal a slavista Jiří Dynda.
Stres pro pozůstalé
Bývalo zvykem, že po sobě zesnulí zanechávali instrukce pro pozůstalé a před smrtí vyjevili přání, jak má rozloučení s nimi proběhnout. Dnes to tak časté není a tohle rozhodnutí musí učinit nejbližší rodina. Někdy dokonce zůstane urna s popelem doma. Proč je pro nás smrt blízkých a vyrovnávání se s ní tak velký stres?
„O smrti se nám dnes hovoří hůře a často se jí ani nezabýváme. Odřízli jsme se od transcendentního, božského světa a životní dynamiku si udržujeme sami. Pak ale nevíme, co si pocit s narušením takového řadu, který jsme si určovali sami, a cítíme se bezbranní, protože nemáme osvojené kulturní mechanismy, jak smrt zpracovat,“ vysvětluje Martin Pehal z Ústavu filozofie a religionistiky FF UK. Monika Brenišínová, která působí ve Středisku ibero-amerických studií FF UK, připomíná, že ve středověku existovala přímo literatura věnovaná umění umírání. Tyto knihy byly bohatě ilustrované a provázely rodinu i umírající skonem života. „Dnes je však téma smrti ponecháno na každém z nás.“
Symboly smrti
Jiří Dynda z Ústavu filozofie a religionistiky FF UK je smířlivější a ponechání si popela zesnulého doma vnímá jako archaický zvyk, kdy si necháváme předky u sebe. Podle něj se v tom skrývá určitý typ archaického myšlení. To bychom mohli spatřit i u symbolů provázejících konec života. Prvky spojené s fyziologickou podstatou, jako je hnití, rozklad či kosti a lebky, nalezneme po celém světě.
„Složitější je to s funerálními složkami. Výraznou pohřební barvou v Evropě je černá, v Asii ale naopak bílá. To poukazuje na naprostou nahodilost symbolů,“ vyjmenovává Dynda. Podle Pehala se o smrti často mluví jako o svatbě, kdy odchodem jedince ze světa něco získává společnost. Ve smrtelné symbolice se nezřídka kdy operuje přímo s jídlem, někdy se i zesnulý stává sám hostinou.
Antropologická konstanta
Většina kultur má smrt spojenu se strachem. Snad pouze indiánské kultury mají přístup ke smrti smířlivější a nevyvolává u nich takové obavy. “Skon považuji za součást života a věří tomu, že se následně narodí do nového života,“ vysvětluje Monika Brenišínová. Podle Dyndy rozlišuje většina kultur mezi dobrou (přirozenou) a zlou smrtí, která proniká do života náhle, násilně nebo nesmyslně.
Dobrá smrt je společností vnímána smířlivěji. Smrt je antropologická konstanta, a tak se jí zabývají všechny kultury. Jasné představy o smrti většinou nemají kultury, které předpokládají reinkarnaci zesnulého. Ať již v reinkarnaci věříme či nikoli, vědomí konce je pro všechny přemýšlející bytosti zlomové. Monika Brenišínová proto konstatuje, že smrt je učitelkou života. Jen připuštěním si smrtelné konečnosti se můžeme dozvědět více o životě.
Celý záznam ArtCafé včetně dušičkového hudebního výběru podle Pavla Zelinky si můžete poslechnout zde.
Související
-
Dodnes mě trápí, že jsem s babičkou nedokázal mluvit o posledních věcech, přiznává Ondřej Nezbeda
O loučení, odcházení a umírání vyprávějí novinář Ondřej Nezbeda a spoluzakladatelka hospicu Cesta domů Martina Špinková
-
On fakt někam odcházel. Příběh dobrého umírání v kruhu rodiny
Už ani nevím, kdy jsem si poprvé položil otázku, jestli se člověk může na umírání nějak dopředu připravit. Nebo je lepší na to nemyslet a odevzdat se do rukou odborníků?
-
Lidé na Západě smrt odmítají a dělají, jako by neexistovala, říká Katarzyna Boni
Jak je možné vyrovnat se s katastrofami, jako jsou mohutné zemětřesení, ničivé vlny tsunami nebo výbuch jaderné elektrárny?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...