Smrt Pazuchina. Rudolf Hrušínský v titulní roli slavné satiry M. J. Saltykova-Ščedrina

Probuďte mě za sto let a zeptejte se, co se děje v Rusku, a já okamžitě odpovím: pijí a kradou.

Autor citátu Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin (1826–1889), ruský spisovatel, vynikající satirik a revoluční demokrat, se narodil ve statkářské rodině ve vsi Spas Ugol v bývalé tverské gubernii. Vystudoval gymnázium v Carském Sele a poté nastoupil jako úředník na ministerstvo vojenství. Svou literární dráhu zahájil povídkami, v nichž propagoval ideje utopického socialismu. V dubnu roku 1848 byl poslán do vyhnanství, kde strávil osm let. Od roku 1862 byl spolupracovníkem a později redaktorem časopisu Sovremennik. Po dvou letech se pro neshody s redakcí vrátil do úřední služby. V roce 1868 byl penzionován a začal spolupracovat s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem v časopise Otěčestvennyje zapiski. Ve svých dílech, podobně jako Gogol, kritizoval carismus, nevolnictví a byrokracii. Nejznámějším z jeho textů je román o mravním úpadku statkářské rodiny nazvaný Panstvo Golovlevových a dále Historie jednoho města. 

Hra Smrt Pazuchina byla poprvé otištěna roku 1857 v časopise Russkij Věstník. Za Ščedrinova života nebyla vydána knižně, ani nebyla zařazena do jeho sebraných spisů. Samostatně vyšla až v roce 1894. Ke scénickému provedení ji cenzura nedoporučila, protože prý předvádí „úplný mravní rozklad společnosti“. Poprvé se tak hrála, bez většího ohlasu, až 36 let po svém napsání a 4 roky po autorově smrti – v roce 1893 v Alexandrinském divadle v Petrohradě. Úspěch slavila v inscenaci  MCHATu v roce 1914 v režii Němiroviče-Dančenka. U nás se hrála Pazuchinova smrt poprvé až 80 let po svém vzniku, a to v brněnském Starém divadle (premiéra 14. 10. 1937) v překladu Jaroslava Kociana.