Slovenské divadlo v Praze

Tradiční festival Slovenské divadlo v Praze začal včera večer v Divadle bez Zábradlí. Bratislavské Štúdio L+S uvedlo detektivní komedii české autorské dvojice Michaely Doleželové a Romana Vencla Ani za milión! Dnes se představí bratislavské divadlo Astorka s aktualizovanou podobou Shakespearova Snu noci svatojánské. V režii Ondreje Spišáka se odehrává v hodinovém hotelu.

Včera večer jste viděla zahajovací představení. Jaké bylo?Ani za milión! je herecký bulvár, na kterém Štúdio L+S staví repertoár. Na tom není nic špatného. Je to soukromé divadlo, které stejně jako podobné české scény, třeba Studio Dva nebo Fidlovačka potřebuje texty pro herecké hvězdy, na které se chodí. Takové, aby se publikum bavilo a herci mohli předvést osvědčené komediální triky. Kamila Magálová a Marián Geišberg splnili očekávání diváků, i když humor té inscenace byl místy snad až příliš dětinský a na choulostivých momentech textu stavěl víc, než by člověk od tak zkušených herců čekal. Co mě skoro ohromilo, byl text.

Jeho autoři – Michaela Doleželová a Roman Vencl – jsou dva mladí čeští herci…Kteří chrlí jednu komedii za druhou. Předevčírem měli premiéru už svého pátého titulu v Moravském divadle v Olomouci. Jejich texty se hrají také v divadlech ve Zlíně nebo v Opavě, případně si je uvádějí s vlastním divadlem Do houslí. Ani za milión! je pozoruhodná česká mutace hereckého bulváru. Nevychází z českých reálií, jako třeba hry Antonína Procházky, ale kromě neuvěřitelného množství otřískaných komediálních a detektivních motivů a klišé recykluje i prostředí a sociální zázemí postav frankofonního bulváru. Něco tak nepravděpodobného jako setkání Francouzsky z vyšší společnosti, která chce nechat zavraždit svého manžela - anglického velvyslance a místo objednaného vraha potká zanedbaného strážce majáku, do kterého se zamiluje, mohou vymyslet jen vášniví konzumenti komedií všeho druhu a ještě vášnivější snovači příběhů, což zřejmě tato dvojice bude. Ten obžerný způsob fabulace je zároveň neuvěřitelně naivní, až dětinský. Přiznám se, že mě proto místy skoro bavil. Ale znovu bych určitě nešla.

Je obvyklé, že se podobným typem inscenací zahajují reprezentativní přehlídky?Tahle otázka byla samozřejmě jedna z těch, které mě napadaly nejen nad zahájením, ale vůbec nad koncepcí té přehlídky, která má skutečně velmi pestrou dramaturgii. Nejsem si jistá, zda je moudré míchat v rámci jednoho festivalu inscenace tak diametrálně odlišné. Myslím, že to nevyhovuje ani publiku, které bude asi docela zmatené, když po Ani za milión! uvidí třeba vysoce estetizovanou autorskou performanci Slávy Daubnerové.

Nejsou ta bulvární představení úlitbou publiku, které do Divadlo bez zábradlí běžně chodí a podobné divadlo se mu líbí?Pořádající scéna Karla a Hanky Heřmánkových je určitě ve dvojím tlaku. Potřebuje naplnit hlediště, ale zároveň přivézt i náročnější tituly, aby neztratila grantovou podporu. Letos na publikum mysleli organizátoři minimálně ještě s jednou inscenací, která divákům vychází hodně vstříc, a to je hra Stanislava Štepky Sčista – jasna, kterou přiveze Radošinské naivné divadlo. To je stálicí této přehlídky, která se letos koná podevatenácté. Radošínci mají v Praze svoje publikum, jejich představení jsou vyprodaná, letos se dokonce jedno odpolední přidávalo.

Očekáváte nějaký umělecký vrchol té přehlídky?Tím může být hostování SND. Hra Ivana Vyrypajeva Ilúzie je kvalitní text, obsazený starou gardou slovenské první scény. Režíroval ho Eduard Kudláč, který se etabloval na slovenské alternativní scéně, v žilinském divadle phenomenontheatre. Ilúzie jsou jeho druhou inscenací v SND, vloni režíroval na velké scéně dramatizaci Flaubertova románu pod názvem Madam Bovary. Bude to příležitost si znovu připomenout ono legendární slovenské psychologické herectví, jak ho starší generace znaly z televizních pondělků.

Do jaké míry je tedy tato přehlídka slovenského divadla reprezentativní?Nejsem úplně znalcem, slovenskou scénu znám jen orientačně. Ale fakt je, že tři z šesti titulů jsou ověnčeny slovenskými divadelními cenami. Režisér Ondrej Spišák se v Astorce pokusil posunout Shakespearův Sen noci svatojánské do současnosti a umístil ho do hodinového hotelu. Inscenace dostala výroční cenu Litfondu 2012, a prémie Litfondu za herecké výkony patřily hercům Peteru Šimunovi a Miroslavu Nogovi.

Inscenace nazvaná www.narodnycintorin.sk je inzerována jako divadelní sitcom ze hřbitova, kde – podobně jako v Praze na Slavíně – jsou pohřbeni slavní Slováci. V roce 2013 získala Dosky za nejlepší scénickou hudbu, což je cena obdobná jako čeští Radoci.

A v Praze bychom měli vidět také představení, které vloni získalo Dosky nejcennější – za inscenaci roku. A sice vizuálně pohybovou performanci Sávy Daubnerové nazvanou Untitled tedy Bez názvu. Ta bude uvedena na závěr festivalu. Je inspirována dílem fotografky Francescy Woodmanové a podle fotografií půjde minimálně o krásnou podívanou. Český divadelní publicista Vojtěch Varyš ji ve své glose nazval „druhem narcistní meditace“.