Slečna mrcha
Míša Poláková se stylizuje do slečny mrchy. Spojení těchto dvou slov je lehce protimluvné, naznačuje, že něco není v pořádku: v tomto případě spíše ta mrcha. V osobním kontaktu působí Míša plaše, mluví tiše a z jejího vystupování byste netipovali na adeptku na místo mezi hvězdami české pop-music.
Její deska je ovšem ambciózní. Stoprocentně autorské album nabízí kvalitní muziku v prvotřídní interpretaci (svůj podíl na tom mají i kytary Michala Pavlíčka) a jistý pěvecký výkon. A tak ani tady není slovo mrcha na místě - mrcha by se spíš snažila obalamutit posluchače šmírou vydávanou za kvalitu.
"Ten název má lidi zaujmout," říká k tomu Míša. "Ještě nejsem úplně známá, a tak by se posluchači měli zastavit už u názvu desky," dodává. Přiznává přitom, že má větší ambice než být "jen" zpěvačkou. "Chci si písničky sama psát a aranžovat, ostatně jsem skladbu vystudovala," upozorňuje na svá učednická léta na konzervatoři. Tady se seznámila s Michalem Pavlíčkem, který si ji přetáhl do své třídy. Určitě je dobře, že Míša si své písničky sama zpívá. Vnoří se tak s osobní účastí do nálad jednotlivých kousků na desce, a písničky působí opravdu upřímně. Rozhodně nejde o prvoplánovou komerční hudbu, i když náznaky popu nezapře. Míša ostatně sama přiznává, že se kvalitnímu popu bránit nebude.
"Jsem introvert, samotář a melancholik, ale když jde o muziku, dokážu vystrčit drápky a stát si za svým," charakterizuje Míša Poláková, původem Ostravačka, sama sebe. Je dobře, že u svého prvního alba si za svým stála. Máme tady desku, kterou určitě neodložíte po prvním poslechu.
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Marie Stuartovna. Drama dvou velkých královen a slavný hrdelní případ ve hře Friedricha Schillera
-
Povídky Harryho Salmenniemiho, Pajtima Statovciho, Tuuve Aro a dalších současných finských autorů
-
Bergmanovy Scény z manželského života přinesly Magdaléně Borové rozhlasovou Thálii
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
