Slavný kontrabasista Dave Holland a jeho Aziza přivážejí africkou magii do Prahy

Do osmého listopadu pak bude pražský klub na Vltavě hostit i finskou legendární skupinu Värttinä, saxofonistu s indickými kořeny Rudreshe Mahanthappu nebo objevy posledních let na jazzové scéně, pianistu Christiana Sandse nebo izraelského saxofonistu Odeda Tzura.

Slavného kontrabasistu Dava Hollanda se nám podařilo zastihnout při evropském turné ještě před pražským koncertem. Celý rozhovor si můžete poslechnout v záznamu. Část z něj nabízíme i v přepisu.

Slibovali jste si s Chrisem Potterem od angažování Lionela Louekeho, že posune vaši hudbu úplně novým, odlišným směrem?

Určitě ano, nicméně tohle platí vlastně pro kteréhokoliv muzikanta. Mezi hudebníky, s kterými společně s Chrisem hrajeme, je řada docela jedinečných hudebních osobností. Každý z nich přináší do naší hudby svůj charakteristický styl. Když vyměníte jednoho, hned se ocitnete v nové situaci. Ne nutně lepší nebo horší, prostě v jiné. Je to, jako když okořeníte jídlo různým kořením. Když jsme si s Chrisem vybírali spoluhráče do tohoto kvarteta, chtěli jsme udržet kvalitu naší hudby a také osobností, s nimiž spolupracujeme.

Lionel má, tak jako každý z nás, velmi osobní přístup k hudbě, je známý tím, že uvádí africkou tradici do jazzového kontextu a jeho zkušenosti s jazzem jsou dnes už bohaté. Je krásné s ním hrát.

Překvapil vás Lionel něčím, když jste hráli spolu poprvé?

Poprvé jsme s Lionelem společně hráli už před mnoha lety, tak před patnácti až dvaceti. Tehdy byl ještě studentem na Berklee. Setkali jsme se ovšem v ansámblu Thelonia Monka, který zastřešuje a financuje Jazzový Institut Thelonia Monka a který jsem dva roky vedl jako pedagog. Udělalo na mě dojem, jak jasnou představu měl už tehdy Lionel o tom, jaká by měla být jeho hudba. To bylo jedinečné. Už tehdy se mnou se zápalem diskutoval, jak chce propojit světy africké a jazzové hudby, koncepty a nápady vycházející z africké tradice s moderními jazzovými harmonickými postupy. A vlastně přesně tohle nakonec dokázal, jeho hudba díky tomu promlouvá skutečně osobitým jazykem.

S Azizou jste na turné už potřetí. Jak se vaše hudba proměnila od svého vzniku v roce 2015?

Myslím, že se nám stále více daří tvořit naši hudbu kolektivně a také jsme si jistější identitou naší kapely a tím, co všechno je s ní možné. V současnosti dáváme dohromady nové skladby a postupně je zařazujeme do programu našich koncertů.

Jestli nějaké nové skladby zahrajeme také v Praze, nemohu říct, protože se vždy domlouváme na programu až v den koncertu, ale je pravděpodobné, že nějaké nové písničky zazní také před pražským publikem.

Zažil jste s touto formací něco, co nikdy před tím?

To zažívám na každém koncertě. Opravdu, pokaždé je to nová zkušenost. Jsem si tedy jist, že i s touto kapelou nás dnes večer na koncertě v Antverpách čeká něco překvapujícího nebo nečekaného. Koneckonců, sami se o to snažíme, přicházet na každém koncertě v naší hudbě s novými, neotřelými nápady.

Chtěl byste něco vzkázat posluchačům Vltavy nebo možná těm, kteří se ve středu vypraví na váš pražský koncert?

Chtěl bych poděkovat posluchačům, kteří poslouchají naši hudbu a podporují nás. Pro nás to má velký význam, když máme příležitost předvést svou hudbu naživo a posluchače to zajímá a nesedí jen doma s cédéčky nebo u počítače. S koncertováním v Praze, ale i na jiných místech v České republice mám bohaté zkušenosti, rád vzpomínám třeba na vystupování na Staroměstském náměstí. Vždycky jsem si to moc užil, setkávali jsme se s bouřlivými reakcemi publika. A Praha je, samozřejmě, krásné město, a proto se moc těším, že se do Prahy vrátím.

Poslechněte si celý rozhovor, který byl součástí ArtCafé věnovanému reportážní knize z Afghánistánu Modlitba za déšť.