Skvrna na zdi a Lappin a Lappinová. Odvážný impresionistický pohled na svět v povídkách Virginie Woolfové

Ještě v 60. letech byla Virginie Woolfová u nás tak málo známá, že při překladu názvu slavné hry Edwarda Albeeho bylo její jméno pro jistotu nahrazeno jménem Franze Kafky (Kdo se bojí Virginie Woolfové? – Kdopak by se Kafky bál). A přitom jde o spisovatelku, která spolu s Joycem a Proustem má pro vývoj moderní anglické i světové literatury zásadní význam a patří dnes mezi moderní klasiky světové prózy. Známá je také jako vlivná literární kritička, filozofka a feministka. 

V románech i povídkách se Woolfová soustřeďuje na vnitřní svět svých hrdinů a hrdinek, usiluje o co nejpřesnější zachycení jejich chvilkových pocitů, dojmů, nálad, asociací a útržkovitých vzpomínek. Nezajímá ji vnější realita, ale soustřeďuje se na to, jak ji vidí její literární postavy. Rozostřuje hranici mezi skutečností a zdáním, mezi přítomností a minulostí. Tušíme zde nejen vliv impresionismu ve výtvarném umění, ale také vliv soudobých poznatků v oblasti filozofie, umění i vědy – H. Bergsona a jeho nového pojetí času, W. Jamese a jeho teorie proudu vědomí, psychoanalytických objevů S. Freuda.

Všechny tyto podněty přijímala Woolfová společně s ostatními členy legendární Skupiny Bloomsbury, jejíž byla vůdčí postavou (poznala zde i svého manžela Leonarda Woolfa, se kterým pozěji založila nakladatelství Hogarth Press). Celý život se potýkala s psychickými problémy a trpěla depresemi, ty ji nakonec dovedly až k sebevraždě utopením v řece Ouse.

Do dějin anglické literatury se Virginie Woolfová (1882–1941) zapsala jako autorka několika románů (nejznámější jsou Paní Dallowayová, K majáku, Vlny), teoretických prací a esejů (připomeňme alespoň často citovaný Vlastní pokoj) a četných povídek.

Skvrna na zdi

Povídka s názvem Skvrna na zdi byla poprvé otištěna roku 1917 a je příkladem autorčiny rané impresionistické tvorby. Vypravěčka si všímá záhadné skvrny na zdi: je to dírka po hřebíku? Nebo snad nějaký výstupek na stěně? Možná jen záchytný bod pro zpracování proudu myšlenek, představ a asociací o poznání, nevědomosti a obecně o životě.

Rozhlasovou verzi povídky režírovala Věra Pražáková, svůj hlas propůjčila Milena Asmanová.

Lappin a Lappinová

Rosalinda se ve svém manželství cítí nejistá. Vzala si za muže Ernesta z rozvětvené zámožné rodiny Thorburnů, která je jí z duše protivná. Vytvoří si proto pro sebe a svého manžela zvláštní soukromý svět obydlený samými králíky. Zde, ve smyšleném společenství, se cítí silná a chráněná před okolím. Jak dlouho ale takové štěstí vydrží?

Povídku s názvem Lappin a Lappinová jsme vybrali z českého výboru Smyčcový kvartet a pro rozhlas ji pod režijním vedením Jakuba Doubravy načetla Jana Ondrušková.