Šílení matematikové a city

Otřepanou pravdu, že genialita hraničí se šílenstvím, potvrdily i osudy některých dalších Gödelových amerických kolegů a tato skutečnost se již stačila odrazit v množině uměleckých děl, v nichž jsou matematikové předváděni jako autisté, paranoikové či schizofrenici. Dva kvalitnější z opusů rozvíjejících archetyp geniálního blázna nedávno zavítaly i k nám.

Nakladatelství Argo vydalo v překladu Jany Zoubkové novelu mladého německého prozaika Daniela Kehlmanna (nar. 1975) Mahlerův čas. Její titulní hrdina se domnívá, že formuloval matematickou teorii vyvracející III. termodynamický zákon o růstu entropie, že tedy - řečeno srozumitelněji - otevřel možnost vyklouznout z času a s ním provázaných destruktivních procesů. Autor sugestivně líčí matematikovy halucinace, které názorně demonstrují, jak bychom v takovém "rozevřeném" čase svět vnímali. Vyprávění v er formě však zároveň Kehlmannovi umožňuje traktovat tyto vjemy s distancí a napětí textu budovat nejen na stupňující se dramatičnosti příběhu, ale také na prohlubování propasti mezi tím, jak Mahler prožívá a interpretuje realitu, a její skutečnou a nedeformovanou podobou. Prozaik podává krátké sondy do hrdinovy minulosti a přibližuje genezi jeho vyšinutosti. A protože se skrze její psychosociální důsledky dostává až do sféry citů a k tématům lásky, osamění, mezilidských vztahů a jejich komunikačních problémů, může svým exkluzivním námětem upoutat i ty méně geniální a bláznivé z nás.

Kniha Daniela Kehlmanna Mahlerův čas|foto: argo-books.cz

Inspiraci Gödelovým osudem výslovně přiznává americký dramatik David Auburn (nar. 1969), jenž za svůj Důkaz obdržel v roce 2001 Pulitzerovu cenu. Těsně před prázdninami uvedlo českou premiéru této hry Divadlo v Řeznické, jež jí také otevírá novou sezonu. Citlivá režie Miroslava Krobota je plně soustředěna na přesné herecké postižení charakterů a dramatických vztahů čtyř postav: duševně chorého univerzitního profesora matematiky (Ilja Racek), jeho dcery Cathrin, která ho odmítá dát do ústavu a až do jeho smrti se o něho stará (Vanda Hybnerová), její sestry Claire (Hana Doulová), zpovzdálí tuto charitu financující, a studenta Hala, zkoumajícího profesorovy písemnosti (Martin Pechlát). Je převratné řešení teorie prvočísel, které mu přitom Cathrin předá, opravdu její prací, jak sama tvrdí? Nezdědila spolu s otcovou genialitou i jeho nemoc, jak se obává její sestra? Mají se ty dvě rády, nebo se nenávidí? Je sex mezi Cathrin a Halem projevem lásky či vypočítavé oboustranné manipulace? Peripetie hry, obratně využívající retrospektivních scén, probouzejí divákovo napětí a interpretace mnohostranných charakterů ho potěší promyšleným a přitom plnokrevným herectvím. V jedné z nejlepších inscenací, které lze nyní v Praze zhlédnout, jsou výborní všichni, nejuhrančivější ale je Vanda Hybnerová. Její Cathrin je proteovskou postavou, která svou pronikavou racionalitou jen stěží drží na uzdě spřežení citů, imaginace a touhy.

Důkaz - inscenace Divadla v Řeznické|foto: reznicka.cz

A pak že matematika a emoce nejdou k sobě!