Šibík: apokalypsy dnes

1. srpen 2006

"Tato krásná pětadvacetiletá žena je na smrt připravena. Jsem poslední, s kým mluví. Třicet minut po pořízení této fotografie umírá." Odhodlala jsem se splnit lidskou povinnost informovanosti a vypravila jsem se na Staroměstskou radnici, kde je do pátého srpna prodloužena výstava fotografií Jana Šibíka. Vystavované práce byly pořízeny v uplynulých pěti letech ve světových ohniscích absurdity, brutality a katastrofičnosti; snímky ukazují momenty z nedávno proběhlých či stále probíhajících událostí v Afghanistánu, Iráku, Íránu, Severní Koreji, Srí Lance, Palestině, Librérii, Ukrajině a jinde.

Výstava a nově vzniklá kniha, obsahující celkem dvanáct fotoreportáží, nesou název "Stories". Silně emotivní projekt připomíná závažnost a tragiku jednotlivých lidských příběhů v mřížce statistik, které se k nám dostávají skrze zpravodajství.

Jsme v podstatě zvyklí na vzrůstající množství zestručnělých bilančních zpráv ze "vzdálených" problematických míst světa - spolu s tím se donekonečna objevují kritické reakce na televizní "tragiku k večeři". Šibík podává zprávy jinak, voyerskou přítomností v příběhu, která příjemce informuje způsobem vypalování do kůže. Nabízí se úvaha o mezi věcí, které se smějí vidět, u kterých se smí být, které se smějí vystavit bezprostřednímu objektivu. Přistihuji se při překonávání požehnaného nezvyku dívat se do masových hrobů, do tváří smrtelně nemocných nebo rozstřílených dětí, doprostřed války.

Ukrajina, Oděsa, Infekční nemocnice, 2004

Každá fotografie je opatřena krátkým komentářem, často odvádějícím pozornost od samotného snímku, často zoomujícím na některý detail. Několikaslovná shrnutí příběhu stlačují atmosféru do hlubokého patosu, v němž se má návštěvník poprat s ostentativně tvrdou realitou. (V síni jsou stále slyšet povzdechy; ob paraván si žena utírá oči.) Je to sdělení obtížné, obtížně vnímatelné.

Fotoreportér Jan Šibík svědčí podivným skutečnostem již od roku 1985, zatím podnikl přes 200 cest do celého světa. V soutěži World Press Photo získal před dvěma lety ocenění za snímky indických zápasníků kuští, hliněných mužů. (Na výstavě "Stories" jsou také k vidění.) Z postu člověka, který byl přítomen, organizuje humanitární aktivity. V roce 2004 podnítil sbírku na pomoc nemocným AIDS v ukrajinské Oděse. Podařilo se shromáždit necelý milion korun, který putoval za lidmi, kteří nepochopitelně takřka uprostřed Evropy umírali v epidemických rozměrech na AIDS bez zajištění základní péče.

autor: Zuzana Malá
Spustit audio

Více z pořadu