Sestře duši: Běž za mě prosit, sestro!

Zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo - člověk. Jednoduchost neexistuje a nejvěrnějším důkazem Boží existence jsou opisky státních poznávacích značek - OL, OCA, BR, PVA, BZ,... Básnický hlas Sylvy Fischerové zní silně, tvrdě, často ironicky. Této autorce se nechce ukročit z významu ani vlastního rytmu. Tím se stává v dnešní době plné slevování exotem, hlasem výlučným, o nic méně ale také o nic víc komplikovaným než je skutečně třeba.

Sylva Fischerová (*1963)|foto: Petra Hynčíková

Není divu, že takový hlas k sobě přitahuje další - podmanivý hlas zpěvačky Moniky Načevy a nevybíravý zvuk, kterým se vyznačuje hudba brněnského multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila. Pod jejich rukama v současné době vzniká album, které by mělo z větší části stát právě na poezii Sylvy Fischerové a především na té, kterou básnířka uspořádala do zatím poslední vydané sbírky nazvané Sestra duše. V ní autorka pojmenovává dosud nezahojené rány způsobované zčásti nesnadným sesterským soužitím, jakousi blízkostí k nevydržení.

Monika Načeva|foto: Jarda Tenzo Krátký

Výše zmínění tvůrci se ovšem také sešli v olomouckém studiu Českého rozhlasu, aby společně s režisérem Tomášem Soldánem a herečkou Marií Jansovou natočili exkluzivní ukázku z připravovaného alba - pořad nazvaný Sestře duši pro vltavský Souzvuk. Zmíněná exkluzivita nespočívá jen v možnosti slyšet skladby z budoucího alba, ale také ve způsobu natáčení, protože pořad Sestře duši je záznamem živého hodinového představení, které v sobě mísí hudební projev se čtením poezie. Jednotlivé skladby budoucího alba se tak prolínají ve zvláštním dialogu s vybranými básněmi Sylvy Fischerové, bytí hudebníků naráží na bytí herečky.

Tomáš Vtípil|foto: Z archivu Tomáše Vtípila

Nepřesnost, improvizace, případná chyba se v takovém tvaru rázem může stát předností, svědectvím o jeho živosti. A název Sestře duši - se stává věnováním.