Sen směšného člověka a další drobné skvosty z povídkové tvorby F. M. Dostojevského

V povídce Plazunkov jako by Dostojevskij předjímal poetiku absurdity o celých sto let: hrdina se stává obětí kruté hry svého prohnaného nadřízeného a vinou své naivity přichází nejen o všechny peníze, ale i o nevěstu a ocitá se na samém dně.

Sen směšného člověka je zase příběhem člověka, jenž v mezní životní situaci sní o sebevraždě. V textu se prolíná reálný a fantastický svět – svět ráje – a jednoduchý příběh tak získává i hlubší duchovní rozměr.

Humorně koncipovaným Románem v devíti dopisech se Dostojevskij vrátil k literární formě své slavné prvotiny Chudí lidé. Tentokrát se hraje o přátelství mužů a o čest ženy.

Povídka Mužik Marej je z literárního hlediska zajímavá dvojí retrospektivou: vypravěč se vrací do doby, kdy mu bylo 29 let, a vzápětí se posouvá o dalších 20 let zpět do dětství. Dostojevskij zde vypovídá mimo jiné o vztahu ruské inteligence a prostého lidu.

Krokodýl, fantaskní povídka s překvapivým motivem, představuje satiricko-komickou linii Dostojevského tvorby. Jde o neuvěřitelný osud nešťastníka, který se ocitl proti své vůli v krokodýlích útrobách, ale kupodivu se tam nakonec zcela pohodlně zabydlel. Kritika velkohubosti a pokřivených lidských vztahů vás dost možná osloví i dnes.