Sen o Baťově dráze. Příběh železniční trati, která měla propojit západ a východ Československa

18. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Železniční stanice Česká Třebová
0:00
/
0:00

Tomáš Baťa byl člověk mnoha talentů i přesahů. Jeho podnikatelské aktivity sice vyrostly z rodových ševcovských základů, ale postupem doby dosáhly mnohaoborové šíře. Pro invenčního průmyslníka byla příznačná jak každodenní praktičnost, tak i nadčasové uvažování. To se projevilo též v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury. V krajině východní Moravy ji dodnes připomíná řada realizovaných i nedokončených projektů. Patří mezi ně též takzvaná Baťova dráha.

Zlínské vlakové nádraží dodnes překvapuje svým venkovským vzezřením. Vedle velkolepé funkcionalistické architektury přilehlého baťovského areálu vlastně působí až nepatřičně. Tak tomu bylo i za dob největšího rozmachu ševcovského města. Tomáš Baťa si problém dopravní nedostupnosti Zlína jistě dobře uvědomoval, a proto se v jeho hlavě rodily plány strategických investic. Ostatně shrnula je kniha jeho nevlastního bratra J. A. Bati Budujeme stát pro 40 000 000 lidí vydaná v roce 1937. Podnikatelův mladší sourozenec, jenž koncern převzal po tragické smrti T. Bati, v ní shrnul dopravní plány, jež měly napomoci nejen růstu Zlína, ale především rozvoji celého Československa. Zaměřil se na dopravu silniční, železniční, vodní i leteckou.

Vyasfaltované těleso trati u obce Ublo

Realizaci většiny baťovských vizí nakonec historické okolnosti nepřály. Týkalo se to i železniční magistrály, kterou Baťa hodlal propojit české země s méně rozvinutým Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Snaha přivést do Zlína dálkovou dopravu a město dále napojit na slovenské tratě se prakticky projevila v plánech na realizaci drážního úseku, který měl propojit Vizovice s dnes příhraniční Horní Lidčí. Právě tudy měla přes Zlín vést nová dálková trať, která v celkovém rozsahu měla propojit Českou Třebovou se slovenským Púchovem. Vizovické nádraží je dnes slepou kolejí, ale nechybělo mnoho, aby tomu tak nebylo.

Baťova plánovaná trať v úseku Vizovice - Lutonina

S výstavbou takzvané Baťovy dráhy bylo započato ve 30. letech minulého století. Koncern Baťa inicioval vznik pracovních táborů majících řešit nezaměstnanost a začal budovat drážní těleso vinoucí se jihovalašskou krajinou. Na stavbě železnice pracovaly stovky mladých mužů. Byly vytvořeny náspy, zpevněny svahy, osazeny patníky, vytvořeny silniční podjezdy i můstky. Přerušení projektu zapříčinila světová válka a práce se tak mohly rozběhnout až po ní. Poúnorová komunistická vláda hodlala identitu projektu využít po svém a na stavbu proto povolala mládež zapálenou pro myšlenku kolektivní budovatelské výstavby. Na železničním propojení Vizovic a Horní Lidče, tzv. Stavbě mládeže, skupiny svazáků pracovaly až do roku 1951. Další stopku projektu daly jak problémy znárodněné ekonomiky, tak i potřeba investice soustředit primárně k budování slovenských páteřních tratí. Němým památníkem nedokončeného projektu tak  zůstaly zbytky dopravní stavby časem splývající s krajinou.

Dnes těleso Baťovy dráhy slouží jako turistická trasa nebo místní komunikace. Zasahuje do katastrů několika valašských obcí a ztrácí se v houštině lesa. Místní lidé jsou si dědictví nedokončeného projektu vědomi, méně už příchozí neinformovaní návštěvníci. Pečlivému pozorovateli však zvláštní modelace některých krajinných zákoutí může být nápadná. Ti zvídavější se pak po trase nedostavěné železniční trati mohou vydat přímo z vizovického vlakového nádraží. Čeká je procházka městskou periferií, tichým zahloubeným koridorem i vyvýšenými náspy, odkud se otevírají krásné výhledy na valašské kopce.

Kraj kolem Vizovic má nepopiratelné genius loci a příběh Baťovy dráhy k tomu přispívá. Radiodokument Sen o Baťově dráze se ho snaží přiblížit za pomoci svědectví i osobní reflexe osob majících s odkazem nedokončeného železničního projektu co do činění. V pořadu zaznívá reflexe regionálního historika, studenta geoinformatiky, starostky valašské obce i několika místních usedlíků. Svým pohledem přispěl i sám Tomáš Baťa, jehož apelativní promluvu se podařilo najít v rozhlasovém archivu.

autor: Petr Slinták
Spustit audio