Sedmé nebe s Jiřím Černým: Český „jazzový klenot“ Eva Olmerová

17. září 2019

Zářijové vydání Sedmého nebe věnoval Jiří Černý legendární české zpěvačce Evě Olmerové. Zazněly třeba písně z jejího debutového alba Jazz Feeling. Hudební ukázky doprovodily vzpomínky jejího tehdejšího producenta, muzikologa a publicisty Lea Jehneho.

Výběrem tématu chtěl Jiří Černý oslavit 50 let od vydání debutové desky nezapomenutelné zpěvačky, ale i jiná výročí - Eva Olmerová by letos oslavila 85. narozeniny, před dvaceti lety odešel na onen svět Leo Jehne. „Zpřítomnit vám několikahodinové rozhovory, jaké jsme spolu k údivu našich manželek vedli o hudbě všeho druhu, to neumím. Naštěstí Leo taky objevně a výstižně psal,“ říká Černý v úvodu pořadu.

Právě Jehneho vzpomínky doprovodily v Sedmém nebi největší hity českého „jazzového klenotu“. O svém posledním kontaktu s Olmerovou napsal Jehne toto: „Zazvonil telefon a Eva Olmerová mne zvala, abych k ní, do bytu na třídě Pohraniční stráže v Dejvicích, přišel na kafe. Jednak jsem se domníval, že to je výzva, abych s sebou přinesl nějakou láhev, jednak jsem nechtěl porušit zásadu se s umělci nekamarádit. Prostě jsem k ní nešel. Za pár měsíců, když víceméně očekávaně, a přece překvapivě zemřela, jsem jednou jedinkrát litoval, že jsem se řídil pravidly profesionálními a ne lidskými. Přišel jsem o poslední možnost pobýt s umělkyní, která měla citu na rozdávání, ale ne sebekázeň a vnitřní sílu vyhnout se všem životním nástrahám. Ale kdyby měla všechny tyto vlastnosti, pak by to asi nebyla ta Olmerová, kterou jsme měli rádi.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová