Secesní budova pařížského Grand Palais jako umělecký ateliér. Na dva měsíce se část ohromného prostoru proměnila v pracovní místo umělce Francka Scurtiho

Franck Scurti patří k předním současným francouzským umělcům. Věnuje se zejména instalacím, ale i videu nebo soše. Ve své práci reaguje nejčastěji na sociální témata a realitu dneška. V minulosti vystavoval třeba v pařížském Palais de Tokyo. Díky Grand Palais teď po dobu dvou měsíců může tvořit zcela volně, bez nutnosti recipročně připravit pro instituci svou výstavu. Díla, která zde vytváří, reagují hlavně na současnost.

Dílo umělce Francka Scurtiho zavěšené klíče jsou metaforou jeho rezidence v Grand Palais|foto:Marie Sýkorová

Ve Scurtiho díle se promítá také každodennost. Ta je spojena s ekonomickou stránkou a šetřením. A to třeba i při nákupech v potravinách, jimž věnoval samostatnou instalaci. Ekonomická stránka umělecké tvorby je pro něj jednou z nejdůležitějších složek. Proto je veškerý materiál, z něhož tvoří, buď nalezený nebo recyklovaný. V díle Scurtiho vždy najdeme detail, který nám ukazuje hranici mezi uměleckým světem a každodenností, realitou a fikcí. Okrajem reality může být třeba klec, fikcí zase sádrová cigareta. Tu v jeho tvorbě vidíme často. A skutečnost představuje nalezený materiál, třeba kus staré látky.

Franck Scurti říká, že přes týden pracuje, lidé jeho pracovní prostor mohou navštívit o víkendu. Nechce ale, aby to bylo jako v manéži. Nejedná se o ateliéry pro veřejnost. Na rezidenci si cení právě toho, že nemá komerční přesah. Vstup do proskleného prostoru Grand Palais, a tedy i do jeho současného ateliéru, je totiž zcela zdarma.