Sbohem Marto. Historička Ingke Brodersen sepsala osudy židovských obyvatel jednoho berlínského domu
Historička a vydavatelka Ingke Brodersen se začátkem devadesátých let přestěhovala do jednoho domu v berlínské čtvrti Schöneberg. O něco později se dozvěděla, kdo v domě a jejím bytě před ní bydlel a napsala o tom knihu. Eva Novak ji četla, poslechněte si recenzi.
Ingke Brodersen, povoláním historička, se v roce 1991 přistěhovala do domu s číslem 37 v Berchtesgadener Strasse v berlínské čtvrti Schöneberg. I dnes si dům zachoval většinu své předválečné krásy a luxusu. Ústřední topení a výtah nebyl tehdy samozřejmostí a prostorné byty s výhledem do zeleně také ne. V této čtvrti nebydleli před válkou chudí. A konkrétně tento dům byl tzv. Judenhaus, tedy jeho majitelem byl Žid.
Jednoho dne, když se Ingke Brodersen vracela domů, zasvítil jí do očí z chodníku Stolperstein, tedy kámen zmizelých. Stálo na něm: Martha Cohen, 1860–1942, zavražděná v Terezíně. A to byl pro autorku knihy popud k rozsáhlým rešerším, které trvaly léta. Naštěstí jako historička věděla jak a kde hledat.
Zanedlouho už měla několik základních informací. V čísle 37 bydlelo 24 židovských obyvatel, všichni byli deportováni, nepřežil z nich nikdo, ale podařilo se to některým z jejich dětí. Právě v jejím bytě bydlela pianistka Martha Cohen, měla v bytě křídlo značky Steinway. V seznamech těch, kteří požádali o odškodnění v rámci dohody o odčinění a napravení křivd spáchaných nacisty kancléře Konrada Adenauera, se autorce podařilo zjisti víc – jaké obrazy a sochy Martha Cohen vlastnila, z jakých šálků pila čaj. A taky, že když ji zaregistrovali v Terezině, bylo jí 80 let. Záhy na to zemřela.
Nejkrutější svědectví nelidskosti doby
V rámci svých rozsáhlých rešerší Ingke Brodersen doplnila i seznam restrikcí, kterým bylo židovské obyvatelstvo Berlína postupně vystaveno, o důležité podrobnost. Chronologicky seřazené zákazy nejabsurdnějšího charakteru – nechybělo ani odejmutí aprobace židovským lékařům. O několik týdnů poté následoval zákaz používání označení lékař – odteď to byly „osoby ošetřující pouze Židy“.
Z jednoho domu postupně zmizelo 24 obyvatel neznámo kam. Dnes už je jasné, že většina německého obyvatelstva věděla, co se děje, ale měla strach. Dnes už se o tom opět smí otevřeně mluvit, pamětníků už žije pomálu, podotýká Ingke Brodersen.
Související
-
Radostí z vyprávění obohacuje svět. Salman Rushdie byl oceněn Mírovou cenou německých knihkupců
Laureát renomované Mírové ceny německých knihkupců je už známý. Cena se již tradičně uděluje poslední den Frankfurtského knižního veletrhu. Letos to bude 22. října.
-
Obyčejní lidé v bezejmenné kavárně. Rakouský spisovatel Robert Seethaler napsal nový román
Rakouský herec a spisovatel píše většinou příběhy o obyčejných lidech. Nový titul vyšel pod názvem Bezejmenná kavárna koncem dubna v berlínském nakladatelství claasen.
-
Texty frankfurtských poetických přednášek. Autorka Judith Hermannová vydává velmi osobní knihu
Řekli bychom si všechno (Wir hätten uns alles gesagt) je název nového textu berlínské autorky Judith Hermann. Referuje Eva Novak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
