Saxofonista Michal Žáček: Jako student jsem slyšel Arvo Pärta a od té doby vnímám hudbu jako řeč

28. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Saxofonista Michal Žáček

Říká, že v životě i hudbě má rád pestrobarevnost, a proto ho baví hrát s jazzmany i se slovenskou poprockovou kapelou No Name. Sám sebe i posluchače nabádá k pozitivnímu přemýšlení a na ostravských přátelích se mu líbí, že mu každý do tváře řekne, co si myslí. Hostem Renáty Spisarové byl ve Vizitce přední český saxofonista a aranžér Michal Žáček.

Na jaře měl hrát s karvinským sborem Permoník v newyorské Carnegie Hall, v plánu bylo i turné s Richardem Müllerem, Vlastou Redlem, Vojtěchem Dykem a Ondřejem Pivcem. Místo toho chodí saxofonista Michal Žáček v tomto koronavirovém období na příležitostné brigády a hodně času tráví doma se svými čtyřmi dětmi. „Nedávno jsem jim koupil sto let staré domino ze slonoviny,“ popsal s radostí ve Vizitce, jakou aktivitou rodina Žáčkova tráví adventní večery.

Michal Žáček během koncertu v ostravském rozhlase (srpen 2020)

Michal Žáček nemá manažera a není ani velkým fanouškem e-mailu a sociálních sítí, zakázky prý k němu přicházejí hlavně přes telefon. Kromě hudebníků z české scény má na svém kontě i spolupráci s americkým souljazzovým saxofonistou Maceo Parkerem – ve Vizitce vyprávěl o tom, jak mu tento muzikant nedal na koncertě nic zadarmo – anebo s Dominikem Millerem, blízkým spolupracovníkem Stinga.

Na saxofon se přitom naučil jako samouk. Jaké dítě koketoval s herectvím, později se i díky spolužákům, kteří, jak říká, „příliš přehrávali“, dal na hudbu. Na ostravské Janáčkově konzervatoři vystudoval hru na flétnu, pak chvíli učil a ještě jako teenager vzal práci v jedné španělské restauraci, kde hrál na klavír a také zpíval. Za vydělané peníze si koupil první soprán saxofon a s výukou začal podle fotografií: snažil se okopírovat nátisk slavných saxofonistů.

Michal Žáček

Během rozhovoru několikrát zmínil, jak rád se pohybuje v hudebnické komunitě, kde se stírají žánrové, geografické i rasové rozdíly. „Při předmětu dějiny hudby jsme s profesorem Navrátilem poslouchali Arvo Pärta a já najednou začal hudbu vnímat jako řeč. Zůstalo mi to. Hudba je řeč a jediné, na čem záleží, je její opravdovost.“

02782913_0.jpeg
Spustit audio