Sarkasmus? Ano. Nechci se brát smrtelně vážně, říká malíř a textař Lubomír Typlt

Vystavená díla zobrazují odlišné a přesto komplementární světy mužů a žen.

Čtěte takéŽenská angažovanost je v roce 2018 normální postoj, říká Toybox

Přestože „kluci“ a „holky“ nejsou pro malíře nové téma, jejich vizuální pojetí prošlo v posledních letech výraznou proměnou: „Od roku 2016 se mi do „ženských“ obrazů začaly dostávat nové elementy, například vítr, který ženské postavy rozevlává a cloumá s nimi. Ženy jsem navíc umístil do abstraktního prostoru, který je dynamizovaný.“

Na obrazech mužů chybí charakteristika, která by sledovala lidskou psychologii, obrazy jsou budované hlavně na základě malířských vztahů.

Stejně jako v případě Typltových obrazů z posledních dvou dekád stojí v centru obrazů vystavených ve Špálovce lidská figura, která se nejrůznějším způsobem opakuje. V porovnání s předchozí malířovou tvorbou v jejím pojetí ale výrazně absentuje jakákoli individualizace: „U kluků jsem vyšel z archetypu, prototypu, individualizace se do obrazů dostává jen na bázi čistě malířských prostředků.“

Na ženských obrazech je rozpětí emocí daleko větší než u kluků. Ženskému světu jsem věnoval víc vnitřního života.

V porovnání se světem mužů působí Typltovo zobrazení žen vypjatěji, dramatičtěji, malíř v něm často pracuje s výraznými gesty rukou. Ženy si na řadě obrazů zakrývají tvář nebo si pěstmi v křeči přivírají oči. Jiné ženské obrazy ale naopak vyzařují zklidněnou, kontemplativní, až snovou energii, kterou podporuje symbolika vlajících sukní a vlasů, vytvářejících kolem žen efemérní svatozář.

Nové cesty, nové techniky

Typlt s barvami improvizuje jako jazzový klavírista

• Upravit
• Smazat

V pražské Galerii Zdeněk Sklenář představuje pod názvem Mladí bozi své nejnovější figurální obrazy Lubomír Typlt. Výstava je otevřená do 6. srpna.

O rozdílném pojetí světa mužů a žen svědčí i formální uchopení obrazů. „Obrazy kluků jsou malovány pro mě novou technikou strhávání barvy, která je na plátno nanášena reliéfně, a teprve poté širokou špachtlí strhávána. Stopa, kterou barva na ploše zanechává, je tak dost podobná fotografickým nebo grafickým technikám, což je pro mě úplně nová cesta.“ Nový malířský přístup se ale neprojevil jen v případě zobrazování mužského světa: „I u holek jsem zvolil nový přístup. Ten se pro změnu zakládá na tom, že jako první jsem zobrazil pozadí. Pozadí je vždycky problém, a každý malíř se s ním pere, protože nejdřív je tu předmět, který chceme zvýraznit, a teprve potom pozadí, které tenhle předmět doplňuje. Když jsem nejdřív maloval pozadí a teprve potom figury, nevěděl jsem, jak přesně se bude obraz vyvíjet. Bylo to neskutečně osvobozující, každou vteřinu jsem musel být u malování plně přítomen.“

Barva a rytmus jako klíčové prvky

Kromě experimentu s pozadím šel Typlt novou cestou i z hlediska výběru a užití barev: „Barva je pro mě základní stavební kámen obrazů. Pracuji na základě jejich vztahů a komplementarity, zajímá mě stav, kdy barvy stojící proti sobě jsou v silném kontrastu.“ Především na obrazech žen je pak patrný další charakteristický rys Typltových obrazů – rytmus.

Rytmus a řazení prvků nebo jedné figury vedle sebe jsou pro mě v posledních letech velmi důležité a typické.

„I rytmus je klíčová a dlouho prozkoumávaná věc. Obrazy, které jsem maloval kolem roku 1996, byly abstraktní. Klíčový byl obraz Mobilizace, jakási černobílá struktura, kde se jeden prvek opakoval v nějakém řazení v nezměněné formě. Tento geometrický princip jsem pak paradoxně převedl do figurálních kompozic,“ vysvětluje malíř.

Sarkasmus? Cesta, jak nebýt patetický

Markus Lüpertz, A. R. Penck a jejich žák Lubomír Typlt

• Upravit
• Smazat

„Markus Lüpertz, A. R. Penck a jejich žák Lubomír Typlt“ – takový je název výstavy, kterou v úterý 31. května v podvečer otevřela ve svých prostorách na Smetanově nábřeží v Praze Galerie Zdeněk Sklenář.

Pro Typltovy obrazy je pak charakteristický i humor a nadhled. Podle kurátora výstavy Petra Vaňouse vede vstup do Typltovy současné figurativní malby právě přes jasně deklarovaný sarkasmus. Tento postoj k životu i tvorbě okomentoval malíř a textař ve vltavském ArtCafé: „Sarkasmus je něco, co mi pomáhá nebýt patetický. To je něco, co ani já sám na obrazech jiných malířů nevyhledávám. Prostřednictvím sarkasmu se bráním tomu, abych ani obraz, ani sám sebe nebral smrtelně vážně.“

Nové album WWW: Jiné texty, jiné vyznění

Smrtelně vážně se Lubomír Typlt nebere ani jako textař a jeden ze zakládajících členů české kultovní kapely WWW. V ArtCafé přiblížil mimo jiné i novou desku, kterou společně s Ondřejem Anděrou vydají letos v říjnu. Deska nese shodou okolností stejný název, jako Typltova aktuální výstava.

„Album Neutopíš se dvakrát v téže řece bude mít v porovnání s předchozími třemi alby jiné vyznění. Moje starší texty byly introvertní, zaobíral jsem se v nich především vztahy. Tady jsem se víc otevřel širšímu publiku. Co se hudby týče, pak s Ondřejem dál posouváme to, čím se konsekventně zabýváme celou dobu. Pro WWW je signifikantní mísení stylů, nezdráháme se použít výrazové prostředky, které se nám zrovna hodí. K médiu hudby přistupujeme naprosto svobodně, a to je i případ nejnovější desky.“

Celé vysílání ArtCafé, ve kterém zazněla i nová skladba od skupiny WWW a o jehož hudební složku se jinak postaral Pavel Klusák, který vybral skladby z káhirské nové vlny, si můžete poslechnout zde: