Šakalí léta

Dramatizaci provedl režisér tohoto představení Miroslav Hanuš a myslím, že se mu vcelku dobře podařilo vyhnout se problémům, které takovéto dramatizace skýtají - filmovou schopnost střihem měnit dějiště. Změn není mnoho, a když k nim dojde, tak díky scéně Samihy Malehové jsou rychlé a nenásilné. Základní pozice scény, tedy horizont s manhattanovsky-kremelskou stavbou hotelu International, a před ním (vlastně za ním) skrumáž beden, popelnic atp., které se drobnými doplňky mění v byt, v restauraci nebo v rokli.

Šakalí léta|foto: Středočeské divadlo Kladno

Po herecké stránce je to podle mne inscenace výtečná. Především je důležité, že se herci nesnaží hrát přesně postavy z filmu. Tyto situace svádí často k napodobování postav i s jejich představiteli. Tady se naopak z postav rozehrávají především jejich charaktery, z nichž posléze vyrůstá příběh, a to je dobře. Bejby Jana Krafky v mnohém připomíná staršího Elvise Presleyho, což této postavě dodává další rozměr. Kšanda Lukáše Homoly je energický puberťák a Alena Evy Nádaždyové je tím správným středem mezi dívkou a ženou - mezi mládím a zodpovědností, stejně jako Eda Ondřeje Kavana, se kterým tak tvoří ideální dvojici. Hostující René Přibil v roli Kšandova otce je lidsky shovívavý i přísný a jeho postava žije se vším všudy.

Vzhledem k tomu, že jde o muzikál, je samozřejmě důležitá i stránka hudební, pěvecká a taneční. Po hudební stránce je divadelní inscenace srovnatelná s filmovou předlohou. Tance jsou podle mne v mnohém lepší, neboť nejde jen o nicneříkající rytmické a efektní pohybování, ale v choreografii Jany Vašákové i těla hovoří o situacích a postavách. Pěvecky se již tolik nedaří (zvláště Evě Nádaždyové), ale vcelku i po této stránce jde o inscenaci srovnatelnou s muzikály v Praze (méně již však s Brnem či Pardubicemi).

Šakalí léta|foto: Středočeské divadlo Kladno