Sajjid Kašua: Tančící Arabové

Sajjid Kašua se narodil roku 1975 jako jeden ze čtyř bratrů v arabské vesnici Tira ve středním Izraeli. Jeho knihy jsou cenným svědectvím o situaci arabské menšiny v izraelské společnosti, o jejích rozporech a problémech. Kromě próz je v Izraeli také známý jako publicista – vysokou oblibu měly jeho dlouholeté sloupky psané pro deník Haaretz, kde vycházel z vlastních zkušeností a popisoval satiricky a s ironií absurdity rozpolcené existence izraelského Araba.

Velký úspěch zaznamenal také komediální televizní seriál Arabská práce (2007), natočený podle jeho scénáře – v tomto seriálu nasazeném v hlavním vysílacím čase největší izraelské komerční stanice Aruc 2 se mu podařilo, podle jeho vlastních slov, konečně „dostat do průměrného izraelského obýváku sympatické Araby“. Možná poprvé tak získal v Izraeli popularitu televizní seriál namluvený převážně v arabštině a oblíbilo si ho jak arabské, tak většinové židovské publikum.

Kniha Tančící Arabové, ze které teď pro rozhlas vybíráme, se pohybuje žánrově na rozhraní autobiografického povídkového souboru a jakéhosi bildungsrománu, v němž sledujeme hlavního hrdinu-vypravěče na cestě od dětství přes dospívání až do dospělosti. Kašua ho napsal ve svých šestadvaceti letech a okamžitě se díky němu stal hvězdou izraelské literární scény. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují jen volně a líčí příhody či výjevy hrdinova života, sledují chronologickou linku a významnou roli zde kromě bezejmenného hlavního hrdiny hrají také postavy jeho otce – který byl v 60. letech vězněn za nikdy neprokázanou účast na teroristickém bombovém útoku na jeruzalémské univerzitě – a babičky, vdovy po bojovníkovi proti Židům ve válce za nezávislost Izraele, tradiční venkovské věřící muslimky, která si až do své smrti uchovala naději, že se jí navrátí rodinná půda a bude na ní moct být pohřbena.

Zatímco v průběhu románu vypravěčův otec, sám již ateista, socialista a stoupenec panarabského nacionalismu, postupně ztrácí víru v politické či vojenské vítězství Palestinců nad Izraelem, jeho syn je s požehnáním rodiny vyslán na elitní židovskou internátní školu, kde se zamiluje do své židovské spolužačky a přes různé ústrky zatouží splynout s majoritou a „být jako Žid“. Kniha končí v pesimistickém duchu – politický boj starších generací za emancipaci a samostatnost byl prohrán, stejně jako marný hrdinův zápas o to stát se rovnocenným členem majoritní izraelské společnosti.

V Izraeli byl Kašua oceněn mnoha cenami a jeho knihy byly přeloženy do desítky jazyků včetně češtiny, kde vycházejí péčí nakladatelství Pistorius & Olšanská. Zdali bude psát dál a jestli jeho knihy budou i nadále psány hebrejsky, je však nejisté. V roce 2014, v předvečer druhé války v Gaze, kdy se v Izraeli po únosu a zabití tří izraelských teenagerů vzedmula vlna protiarabské nenávisti – již on sám silně pocítil na vlastní kůži, jelikož s rodinou žil uprostřed židovské čtvrti v západním Jeruzalémě – napsal Kašua svůj poslední sloupek do deníku Haaretz, nazvaný „Proč musím opustit Izrael“. Krátce poté odjel s manželkou a svými třemi dětmi do amerického Illinois, kde dostal nabídku vyučovat na univerzitě tvůrčí psaní – rozhodnutý vícekrát se nevrátit do země, která zklamala jeho naděje.