Rváč Antonína Máši
"Romantismus mých postav - pokud to já vůbec mohu posoudit - vyplývá zřejmě z jejich touhy, stále nenaplněné touhy po čistotě a po životě v jakémsi ideálním řádu. Myslím, že tato touha je dost silná a může člověka zachránit před naprostou skepsí a cynismem, který stále hrozí a do něhož jsme společenskými událostmi stále vháněni".
Takto se vyjádřil Antonín Máša, autor původní české hry Rváč, dramatické variace na téma I. S. Turgeněva. Ta se chystá k provedení na prknech divadla Disk. Inscenování díla se ujal jeho generační souputník, režisér Jan Kačer. "Tonda psal hru o mládí, o době, kdy se žije nejintenzivnější život s přítomností smrti," řekl. "Takový byl i jeho soukromý život, který stál na hledání harmonického vztahu k životu." Byl, protože bohužel před rokem a půl zemřel.
A na jakém základě je postavena první absolventská inscenace třetího ročníku katedry činoherního divadla DAMU, v níž se představují všichni studenti v různých alternacích? "Samotná hra usiluje o společný názor a snaží se ověřit si spoustu poloh. Je velmi barvitá. Herci mají silný pocit jednoty i pocit, že vlastně hrají sami sebe," dokončuje režisér Kačer. To potvrzují i sami herci, třeba Miroslav Hrabě hrající korneta Fjodora Kistera: "Hra obsahuje výraznou obojakost a je schopna vnímat odlišné lidské světy. Pokud jsou postavy v konfliktu, obě mohou mít a vlastně i mají pravdu".
A doplňuje ho přitom i Pavel Batěk, alternant v roli rytmistra Avděje Lučkova: "Pro mě je velmi cenná práce v alternaci. Proč? Styčný v naší inscenaci je sám text, ale velký rozdíl je právě v interpretaci námi, jednotlivými herci." A oslovuje mladé herce text psaný představitelem generace 60. let? "Hra bude vždy aktuální, protože oslovuje člověka přímo," jak se víceméně shodli všichni. "Je krásná a vlastně o každém a hrozně ráda jsem na ní pracovala," dokončuje Zuzana Kajnarová, hrající Mášu Pěrekatovovou.
Jaký záměr měla dramaturgyně Daria Ullrichová? "Řídili jsme se metodou, v níž se nesecvičuje dopředu výsledek. Důležité je pro nás mířit k vnitřku věci. Tento ročník je díky různým posunům bez přímého kontaktu se studenty režie a dramaturgie. Jde o první završující příležitost korunovat dlouhodobé úsilí všech. A k tomu co bylo řečeno - všimla jsem si právě v současnosti nového trendu po období silného režisérismu, kdy herec je brán v divadle jako osobnost, která tvoří, a ustupují roztodivné, často přehnané efekty. Tato herecká generace tak musí být vychovávána."
Velmi zajímavá bude i scénografie, dost netypická, kdy Jaroslav Bonisch umístil součást scény, břízky, až do hlediště. Takže nostalgická atmosféra lesa a souboje vyhraněných individualit ruských důstojníků se dostane mezi samotné diváky. Ti budou sledovat příběh lehce čechovovský, protože "vede přímá cesta od Turgeněva k Čechovovi". Navštívit mohou už první i druhou premiéru 26. a 27. dubna. Můžeme jen doufat, že je ovane stejný pocit a nadšení jako inscenátory. A co si přát nakonec? Slovy Táňušy (v podání Veroniky Týcové): "Ještě tak písničku po našem... Takhle venku z jara, s tancem, víte - červené sukně, korále, mladá travička na pastvině, dým, balalajka...Rozkoš!"
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
