Rumunský film hledá nové cesty

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Představitel zlých mužů Vlad Ivanov, režisér Nae Caranfil, natáčející v angličtině, a dramaturg Mihai Chirilov spoluutvářejí tvář současného rumunského kina.

Rumunský film vděčí za svůj současný věhlas tzv. rumunské nové vlně, která minulé desetiletí byla tím nejvýraznějším, co se nejen ve východoevropském filmu událo. Teď je v situaci, kdy úspěchy nové vlny sice pokračují, ale rumunský film také hledá jiné, nové cesty. Včetně výrazného vykročení k mezinárodním spolupracím.

Ve Slovu o filmu jste mohli slyšet rozhovory s jedním z vůbec nejvýraznějších rumunských herců, Vladem Ivanovem, režisérem Nae Caranfilem a dramaturgem nejvýznamnější rumunské filmové akce Mihaem Chirilovem.

Interview vznikla právě na této akci, na Transylvánském filmovém festivalu v Kluži a snad vytvářejí poměrně plastický obraz současné kinematografie Rumunska. Ty doplňují také rozhovory, které jsme už dříve s rumunskými tvůrci na Vltavě vysílali, např. s Cristim Puiu nebo Corneliem Porumboiu, režiséry nové vlny.

Ukázku z rozhovoru, který nám poskytl Vlad Ivanov, přinášíme také v přepisu:

Ve filmu 4 měsíce 3 týdny a 2 dny jste zahrál krutého pana Bebeho. Jak se spolupracuje s Cristianem Mungiu?

Bylo skvělé, že jsem měl možnost se podílet na tomto filmu. Spolupracovat s Cristianem Mungiu je radost. On je úžasný tím, že ví, jak na place vytvořit potřebnou atmosféru a jak mluvit s herci. Sám si píše scénáře a velmi dobře ví, co které místo v textu znamená a co jím chce říct. Má přesnou představu o tom, jak chce kterou scénu natočit. Na place už je pak tichý a umí vytvořit úplně magickou atmosféru.

Pamatuji si, že když se 4 měsíce 3 týdny a 2 dny poprvé promítaly v Česku, ptali se lidé, jestli ve filmu viděli herce, nebo neherce. Měli jste od Cristiana Mungiu nějaké pokyny ke zcivilnění herectví, které by vedlo k přiblížení se nehereckému projevu před kamerou?

Ne, ne, to ne. Ale vaše otázka mi připomněla dotaz jedné novinářky v Cannes. Ptala se Cristiana Mungiu, jak se mu pracovalo s neherci. Jeho odpověď zněla, že jde o největší možný kompliment jeho hercům... :)

Byla to skvělá práce. Vše bylo pečlivě připravené a nazkoušené. Krok za krokem. A nežádalo se po nás, abychom byli jako neherci.

00650626.jpeg

Zdá se, že jste mezi režiséry oblíbeným obličejem různých policistů, drsných, bezcharakterních figur. Cítíte se v nějaké herecké škatulce?

Nevím. :) Nikdy nevíte, co vám život přinese a jaké role budete hrát... Vezměte si třeba můj poslední film, což je korejský Snowpiercer. Hraju tam záporňáka, takového bijce. Ale ve skutečnosti jsem jiný. Lidé jsou většinou dost šokovaní, když se mnou mluví, jaký je rozdíl mezi mnou a mými postavami. A já se samozřejmě bavím těmi překvapenými reakcemi.

Snowpiercer pro vás byl nová zkušenost. První velkoprodukce, film v angličtině, mimoevropský počin a snímek, který režíroval Korejec Bong Joon-ho. Prošel jste mezinárodním castingem? Podílel jste se na vývoji role? Jak to bylo?

Bong Joon-ho si mě vybral na základě toho, že mě viděl ve filmu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Sám říkal, že má radost, že mě může ke svému novému filmu přizvat. Ale šéf castingu samozřejmě zároveň ohledně projektu ještě oficiálně kontaktoval mého agenta – mám agenta v Londýně, v Dublinu a v Londýně.

Znal jsem Bongův film Matka, který měl premiéru v roce 2009 v Cannes v sekci Un Certain Regard stejně jako film Policejní, adjektivum od Cornelia Porumboia, kde jsem hrál. Setkali jsme se s Bongem v Praze. Bylo ten jen krátká, asi hodinová schůzka s diskusí o připravovaném filmu.

Bong Joon-ho je strašně milý člověk a režisér, který má vše dobře promyšlené a dobře zorganizované. Ví, co chce natočit. Trochu jako Cristian Mungiu.

03112563.jpeg

Byla to pro mě samozřejmě velká příležitost hrát s hollywoodskými herci jako Tilda Swinton, John Hurt, Ed Harris, David Spencer nebo Chris Evans. Měl jsem strašnou radost, že jsem s nimi mohl pracovat v barrandovských ateliérech. A chci vám říct, že štáb Barrandov Studios je fantastický, technický personál je opravdu, opravdu výborný.

Máte před sebou nějaké další příležitosti v takových vysokorozpočtových projektech?

Chystám se na natáčení s Maren Ade, německou režisérkou, která v roce 2009 vyhrála Stříbrného lva pro nejlepšího režiséra (Velkou cenu poroty) na festivalu v Berlíně. Už jsem se s ní setkal a myslím, že to je pro mě další dobrá příležitost. Nebude to velká role, půjde jen asi o tři natáčecí dny, ale je to pro mě důležité.

Poslední dekáda byla díky nové vlně v Rumunsku pro herce pravděpodobně velmi šťastné období. Souhlasíte?

Ano, ano, přesně tak. Musím říct, že jsem měl jako herec velké štěstí, že jsem mohl potkat takovou generaci režisérů. A mohl jsem hrát ve všech těch oceňovaných filmech jako 4 měsíce 3 týdny a 2 dny, Policejní, adjektivum nebo Pozice dítěte. Měl jsem štěstí. Díky bohu za to.

Máte nějakou hereckou metodu? Nebo nic jako metoda při přípravě na roli neexistuje?

Ne, žádnou metodu nemám. Ale je pravda, že poté, co vezmu roli a přečtu si scénář, všechno v mé duši, mém těle a mojí mysli začíná na roli pracovat. Snažím se na svou postavu hodně myslet, shromáždit co nejvíc pocitů a myšlenek o ní. Nemyslím, že by se tomu ale dalo říct metoda. To asi dělá každý.

Někdo víc studuje, někdo sleduje reálný předobraz postavy nebo lidi kolem sebe. Někdo se vciťuje...

Já rád pozoruju lidi. Kdykoli, když je mám kolem sebe. Miluju sledovat lidi. Když jdu venku po ulici, pozoruju, jak se lidé chovají a reagují. Něco u nich odpozoruju a pak to použiju, když hraju. Ale metoda to asi není, je to prostě jen takový můj styl práce.

Změnilo se něco na vztahu domácího publika k rumunskému filmu? V Rumunsku je na počet lidí velmi málo kin, většina zásadních rumunských filmů měla mnohem větší úspěch v zahraničí než doma. Na Transylvánském filmovém festivalu v Kluži se ale dá pozorovat, že se proměňuje vztah publika k národním tvůrcům. A některé filmy už dokážou v návštěvnosti porazit v celoroční návštěvnosti hollywoodské hity. Jak to vidíte vy?

Kvalita rumunského filmu se změnila a s ní se změnila situace. Jak jste sám říkal, rumunské filmy jsou opravdu oceňované na mezinárodních festivalech. Což je skvělé. A nakonec se to projevuje i na domácí návštěvnosti. Rumuni se prostě začali víc zajímat o to, co má ceny ze zahraničí. Chodí víc na domácí filmy, diskutují po promítáních s tvůrci a tak. To je důležité. A tady v Kluži je to ještě jiné. Kluž je to velmi kulturní město, ideální pro festival, který jinak rozhodně není lehké zorganizovat. Myslím, že v Kluži mají štěstí, že tu festival mají.

Hrál jste taky ve filmu Sergeje Loznici, který svoje filmy točí s rumunským kameramanem Olegem Mutuem, známým také díky řadě rumunských novovlnných filmů. Jak se herci spolupracuje s kameramanem, zvlášť když jako Mutu dělá dlouhé záběry, sleduje postavy s kamerou, drží se u herců blízko?

S Olegem Mutuem máme zvláštní vztah, založený na porozumění a sdílených pocitech. Stačí mu pár slov, abych věděl, co chce. A když máme nějaký problém, stačí, abych se ho zeptal a on hned ví, o co jde. Je to skvělé, takhle si rozumět s kameramanem – po režisérovi je to ten druhý nejdůležitější člověk na place. Je tímpádem důležité umět se na věc podívat trochu z jeho strany a kameraman by zase měl uměl vcítit se do herců. A přesně takhle to mám s Olegem Mutuem.

02670126.jpeg