Rudolf Sloboda: Narcis

Každý díl on-line k poslechu po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Hnusí sa mi disciplína a hromadné nástupy do práce, pichanie, otrepané pozdravy, preobliekanie, spúšťanie strojov a celý ten mizerný stereotyp dňa. Zdá sa mi neuveriteľné, že tisícky ľudí tak presne plnia svoju povinnosť. Bezduchosť dennej driny nemôžem prestať nenávidieť.
Rudolf Sloboda: Narcis

Tak tyto věty v rozhlasové úpravě knihy jednoho z nejvýraznějších slovenských spisovatelů 20. století Rudolfa Slobody neuslyšíte. Je to však motiv, který se mezi řádky táhne celým vyprávěním o tom, jak se vysokoškolák Urban Chromý rozhodne přerušit vysokoškolské studium a vydá se na severní Moravu, aby v atmosféře raných šedesátých let přiložil ruku k dílu v tehdejším ocelovém srdci republiky.

Narcis je román z velké části autobiografický. Sloboda, rodák z Devinské Nové Vsi, skutečně svá univerzitní studia nedokončil a odjel fárat do Ostravy. „Po vojenčine, hnaný výčitkami svedomia, som zase išiel do tej nešťastnej Ostravy, a tam som začal vlastne chápať život, uvedomoval som si, ako uteká čas, jako starnem, ako robím zle rodičom. Začal som písať,“ vzpomínal autor, kterému se po návratu na Slovensko podařilo získat stipendium k napsání románu Narcis.

Román na sebe upozornil nejen v tehdejším československém duchovním prostoru jistě odvážným tématem hledání vlastní identity, potažmo osobní svobody, ale taky svou neobvyklou, experimentující formální stavbou. Zcela právem se o Narcisu mluví jako o románu postmoderním.

Kabinet Sloboda: Diskuse o životě i díle podivínského spisovatele

Slovenský spisovatel Rudolf Sloboda žil a psal zvláštním způsobem, který vzbuzoval nadšení i pochybnosti. V divadle Husa na provázku o jeho zajímavých osudech i díle debatovali třeba J.A. Pitínský nebo Juraj Nvota. Sestřih diskuse si můžete poslechnout i vy.

Sloboda sleduje příběh Urbana Chromého, ale zároveň neváhá opouštět lineární osu vyprávění, vracet se v čase či střihem v jedné situaci měnit perspektivy vyprávění. Chvíli sleduje svého hrdinu s laskavým odstupem pozorovatele, aby se k němu vzápětí přiblížil na dosah ruky a navázal s ním kontakt jako se svým alter ego.

Do své ostravské road movie Rudolf Sloboda vkládá řadu filozofických, snových až mystifikačních pasáží. Rozhodně není třeba, aby jim čtenář či posluchač dokonale rozuměl, jsou prostě částí celku, který by bez nich působil jinak.

Číst knihy Rudolfa Slobody je čtenářský požitek. Sloboda má vytříbený pozorovatelský talent, smysl pro zkratku a výsostný cit pro jazyk. Popisuje věci nečekaným způsobem, který možná funguje jako vlak, do něhož není úplně snadné nastoupit, ale když se vám to podaří, je to úchvatná jízda bez kodrcání. Slobodův svět se vám otevírá s překvapivou lehkostí, jeho očima vidíte, čeho byste si sami nevšimli, co byste nedokázali pojmenovat, a snad byste k tomu ani nenašli odvahu.

Mimochodem už v této románové prvotině Rudolfa Slobody, který v roce 1995 odešel dobrovolně ze světa, se objevuje motiv sebevraždy. Stejně tak putuje jeho díly i jistý druh narcizmu, který nám, vděčným čtenářům, otevírá prostory, do nichž bychom se jinak pravděpodobně nikdy nedostali. Jde totiž o narcizmus jako sebereflexi, jako neustálé hledání, jako způsob bytí.

Je jasné, že autor úpravy Marek Pivovar musel vypustit řadu pozoruhodných úvahových pasáží. Zaujme-li vás tedy vnitřní svět Urbana Chromého, nezbývá než doporučit knihu, která ani po více než půlstoletí neztratila nic ze své provokativnosti.

A protože jsme začali citátem, jejž neuslyšíte, skončíme větou, kterou 19. ledna v 18 hodin 30 minut začneme:

Príchod bol téměř slávnostný, lebo nášho hrdinu nikto nepoznal.

Účinkuje: Marek Geišberg

Připravil: Marek Pivovar
Dramaturgie: Eva Lenartová
Hudební spolupráce: Tomáš Sukup
Zvuk: Marek Hoblík
Režie: Simona Nyitrayová

Natočeno v ostravském studiu Českého rozhlasu v roce 2018.