Rozvzpomínání aneb Pyreneje
Scéna Divadla Na zábradlí k inscenaci Pyreneje je prostá, ale výrazná. Nekompromisně se zabodne do povědomí diváků hned na začátku večera, kdy se pruhovaný sál bez varování naráz ponoří do tmy. Z té diváky osvobodí modrá záře luminiscenčních trubic, které naznačují křivolaký reliéf strmých Pyrenejí.
Malé jeviště, zaplněné otočnou konstrukcí, představuje terasu horského penzionu s výhledem do hor. Díky jednoduchému vodorovnému zábradlíčku (které bohužel "přetíná" obličeje sedících herců) připomíná boxerský ring. A na takto vytyčeném kolbišti se odehrávají zásadní přemety příběhu a spory postav.
Na terásce se setkává křečovitá úřednice z britské ambasády Ann (Adéla Kubačáková) s Keithem (Igor Chmela), aby mu pomohla znovuobjevit jeho totožnost. Keith trpí amnézií a nepamatuje si vůbec nic. Jeho stav je mu ale dosti příjemný. Nudný rozhovor, který zabírá téměř celou první polovinu inscenace, neodhalí z mužovy tajemné minulosti takřka nic. Keithovo ego je příjemně drážděno očividným zájmem Ann a hypotézou, že snad omdlel během náročné pouti do Santiaga de Compostela.
Idylku a křehce se rozvíjející vztah rázně naruší vpád laviny jménem Vivienne (Natálie Drabiščáková), která tvrdí, že je Keithovou manželkou. Mává důkazními fotografiemi, přidává podrobnosti o Keithově životě a povaze, vypráví mu o jeho útěku od rodiny a spanilé jízdě s kumpány Evropou. To je realita na hony vzdálená obrazu zbožného poutníka. Keith ale zásadně odmítá přijmout její důkazy a poměrně přesvědčivě je označuje za podvrh. Hra nepřináší rozuzlení, ale udržuje rovinu podezření, nejistoty a otevřených možností, naznačovanou a postupně dávkovanou od samého počátku již replikou Ann: "Návod v pěti jazycích, ale smysl to nedává ani v jednom," glosuje postava manuál svého diktafonu.
Kromě protivně investigativní Vivienne a epileptičky Ann terasu občas navštíví prapodivný Hoteliér (Josef Polášek). Jeho světoběžnické výroky a ambivalentní chování (úslužnost se střídá s příkrostí a drsností) přispívají k oparu neuvěřitelnosti a pochybování, který celou inscenaci doprovází. Veškerá konverzace je nenápadně prošpikována humorem, který ne každý musí přijmout (hoteliér šmíruje dalekohledem osamělého horolezce a čeká, kdy už spadne). Poslední nenápadnou postavičkou je pomocnice Evelína, díky níž v podání Sylvie Krobové na jeviště pronikají syrové, harmonikou doprovázené šansony, zpívané nesrozumitelným jazykem obyvatel velehor.
Skutečnost, že kus přeložil a režíroval Jiří Ornest, nás nepřekvapí, neboť zpochybňování a balancování na hranicích normality a šílenství, reality a fantazie dobře zapadá do jeho oblíbených témat z rodu her Thomase Bernharda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
