„Rozhlas je umění vidět slyšené a slyšet viděné.“ Režiséra Karla Weinlicha připomínáme v cyklu Osudy
![](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_16x9_tablet/public/3f9644d435603da8beadb89d6ed11a32.jpg?itok=mp_fnNvj)
Přehrát celý seriál (10 z 10 dílů)
1. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
2. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
3. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
4. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
5. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
6. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
7. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
8. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
9. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
10. díl: Osudy Karla Weinlicha. Vzpomínání rozhlasového režiséra
Režisér rozhlasových pohádek a her pro mládež Karel Weinlich zemřel ve věku 90 let. Jednu z nejvýraznějších osobností Československého a později Českého rozhlasu připomínáme ve vzpomínkovém cyklu Osudy.
Karel Weinlich vyrůstal bez rodičů, u dědečka. Po jeho smrti žil krátce u matky, která se mezitím provdala za říšského Němce. Soužití ale nebylo nijak ideální, německy skoro nerozuměl, nacistickou výchovu neakceptoval.
Když jsem chodil po ulici v uniformě Hitlerjugend, bily mě české děti. A když jsem uniformu svlékl, bili mě Němci, že se kamarádím s Čechama.
Po různých peripetiích z domova brzy odešel a protloukal se sám. Nejdřív začal pracovat jako tkalcovský učeň ve Dvoře Králové, pak nastoupil v Náchodě jako učedník v oboru prodavač konfekce, kde se také vyučil.
Dělal jsem, co se dalo, s jediným cílem: zajistit si bydlení a vystudovat. Za války jsem do školy skoro nechodil, takže jsem byl téměř negramotný.
Vystřídal několik dělnických povolání, nakonec to byla práce vrátného v továrně Sfinx a díky starostlivosti dělníků, kteří se ho ujali, se vydal studovat. „Oni zjistili, že existuje nějaká konzervatoř, a přihlásili mě tam. Musím říct, že byl rok 1948 a já byl takzvaný dělnický kádr. Na školu mě vyslala fabrika a to bylo zaklínadlo, které otevíralo dveře kamkoli.“
Přijat byl na pražskou konzervatoř, kde studoval herectví. Poté začal studovat na AMU v Praze, v roce 1949, kde mohl obdivovat profesory Radovana Lukavského, Karla Högera a další. Brzy ale přešel na nově ustavený obor rozhlasové režie k Josefu Bezdíčkovi a pod jeho vedením i absolvoval.
Bezdíčka jsem si zamiloval. Byl to první člověk, který mě začal skutečně vzdělávat. A pro mě to nebyl jen profesor, kterého jsem si nesmírně vážil. Byl to otec, učitel a kamarád. Když jsem dostudoval, nasměroval mě dál.
Už v průběhu studií začal Karel Weinlich spolupracovat s Československým rozhlasem (se spolužačkou Věrou Frühaufovou, později Kovaříčkovou) jako asistent režie a po ukončení studií (r. 1953) nastoupil jako režisér v Hlavní redakci pro děti a mládež. V mezičase působil také v Divadle Julia Fučíka v Brně a pracoval jako asistent režie v Divadle E. F. Buriana v Praze.
Do rozhlasu se ale vrátil (r. 1964) a pokračoval v režisérské práci v redakci pro děti a mládež. Jeho režijní práce sahají od pohádek a her pro děti až po hry pro dospělé posluchače a počítají se na stovky.
Čtěte také
K rozhlasovému přijímači přivedl několik generací posluchačů – zejména k nedělní rozhlasové pohádce, která se stala posluchačsky vyhledávaným žánrem. Od šedesátých let se režijně podílel i na oblíbeném Meteoru, populárně vědeckém magazínu pro mládež, v osmdesátých letech na Dominu, rozhlasovém klubu dětí.
Rozhlas je umění vidět slyšené a slyšet viděné. A když tomu přijde člověk na chuť, zcela mu propadne.
Významná byla jeho práce s dětskými i dospělými herci. Řada z nich prošla Dismanovým dětským rozhlasovým souborem a na režiséra Weinlicha vzpomínají jako na toho, kdo jejich vztah k rozhlasovému herectví významně ovlivnil svým přístupem i pojetím (např. Naďa Konvalinková, Ondřej Kepka).
V pohádkách jsem mohl realizovat své sny.
Karel Weinlich prožil s pražským rozhlasem většinu svého života a jako režiséra rozhlasových pohádek a her pro mládež ho zná většina posluchačů. Listopad roku 1989 mu však nadělil ještě jinou roli.
V revolučních dnech se stal mluvčím Občanského fóra tehdejšího Československého rozhlasu a členem koordinačního centra OF. V Československém a posléze Českém rozhlase působil až do odchodu do penze v roce 1996.
Související
-
„Pohádkář český“, ale také režisér seriálu podle Orwellova románu 1984. Karel Weinlich
Jako vzpomínku na legendu rozhlasové režie Karla Weinlicha uvádíme jeho portrét z cyklu Výroční průvodce rozhlasovou hrou.
-
Vladimír Mikeš: Černá vdova. Experimentální rozhlasová hra v režii Karla Weinlicha
Ve věku 90 let zemřel legendární režisér rozhlasových pohádek a her pro mládež Karel Weinlich. Připomenout si ho můžete v rozhlasové hře, kterou režíroval v roce 1993.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka