Roman Štětina: Snažím se zachytit věci, které mizí

Na výstavě v Galerii hlavního města Prahy zkoumá genezi zvuku v lidském těle. Vytvořil experimentální skladbu pro mužský a ženský hlas, respektive dech. Zasazuje ji do kulis odkazujících k estetice rozhlasového studia, která ho zajímá dlouhodobě:

Když jsem poprvé vstoupil do rozhlasových studií, tak jsem byl fascinován tím, že něco, co je zkonstruováno čistě funkčně, aby se tam dobře nahrál hlas, může mít tak silně vizuální charakter.

Za tři minuty se zastřelím, řekl Rudolf Hrušínský. Výtvarník Roman Štětina tak pronikl do vysílání rozhlasu

Zajímá vás, jak se vlámat do živého vysílání rozhlasu – a navíc tak, aby si toho nikdo ani nevšiml? Čtěte dál. Výtvarník Roman Štětina to totiž už několikrát dokázal. „Mimochodem, právě rozhlas mě dovedl k vizuálnímu umění. Skrývá v sobě spoustu neuvěřitelných aspektů,“ vzpomíná v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Romana Štětinu zajímají věci, které mizí. Snaží se je zachytit jinak, než to dělají dokumentaristé. Zdá se, že chce uchovat rádio v jeho původní formě: bez digitálního vysílání, bez internetu, bez kamer ve studiu. Nevolá však po návratu starých časů:
 
„Mě baví rozhlasové studio jako místo plné potenciálu. Za použití minimálních prostředků – lidského hlasu, hudby a zvukových efektů – lze imitovat cokoli.“

Připouští, že to, co dělá, si často nenárokuje žádnou uměleckou zručnost. Jednoho z posluchačů proto vyzval, aby se do umění pustil sám.