Roman Sikora: Největší Básník

„Copak tě ve škole neučili, že umění je bytostnou výpovědí o světě?!“ Příběh o přičinlivém Básníkovi, který kvůli slávě a úspěchu zaprodá sám sebe, je stupňován v tragikomický obraz umělce, který se zbavil morálních zásad, a tím se stal uznávanou osobností. Ve výrazně groteskním stylu, za použití nadsázky a promyšleného slovního humoru, obsahujícího množství klišé a jazykové deformace, vypráví autor brutálně ironické historky z Básníkova raného uměleckého období, přes začlenění se do společnosti prostoduchých celebrit, až po výsledné zoficiálnění jeho bezzubě neoriginální tvorby.

Původně divadelní hra o sedmi dílech, dedikovaná v roce 2004 profesoru Bořivoji Srbovi, popisuje zásadní životní kroky Básníka, který se z obyčejného dramatika stává oslavovaným klasikem. „Vzestup a pád snaživého umělce“, se v Sikorově rozhlasové hře odehrává ve zhuštěném časovém sledu tří epizod (Největší Básník si potřese rukou s ďáblem, protože jediné, co zbylo, je peklo; Večer umělců; Největší Básník přebírá cenu za celoživotní přínos umění), jež spějí k nekompromisně satirické pointě.

Rozhlasová realizace hry Největší Básník nemá být – dle doporučení autora – realistická, má jít o „rej bizarních loutek bez psychologie“, herecká stylizace má umožňovat, „aby jeden herec hrál několik postav“, na úvod každého celku by mělo zaznít „několik úvodních taktů Dvořákovy Humoresky hraných na housle nebo klavír, přičemž ten první dlouhý tón na konci dvou opakujících se úvodních sekvencí by měla od houslí převzít tuba a mohutně zadout“ tak, aby evokovala prdění, inscenace má působit jako „disharmonicky krutý a fyziologicky nekompromisní, karnevalový vstup do klasikova díla“. Autorovy podmínky byly akceptovány, tudíž vznikla stylově vyhraněná a zvukově neobvyklá inscenace.

Roman Sikora (1970) absolvoval Divadelní fakultu JAMU v Brně v oboru činoherní dramaturgie pod vedením prof. Bořivoje Srby. Je nositelem Ceny Alfréda Radoka za dramatický text Smetení Antigony (1997). Jeho hry byly uvedeny v několika českých divadlech, ale také na jevištích v Polsku, Maďarsku, Německu, Francii a na Slovensku. Přestože napsal více než desítku her, mezi něž patří např. Kolchida, Včera to spustili, Jitro kouzelníků, Opory společnosti, Nehybnost, Vlci, Tank, Sodomagomora a další, dramatická tvorba ho neživí. V průběhu života pracoval jako dělník v třineckých železárnách, noční vrátný, byl zakladatelem a přispěvovatelem do divadelního internetového časopisu Yorick, působil jako redaktor v Literárních novinách. Nyní píše pro Deník Referendum a přispívá do kulturního zpravodajství Mozaika na ČRo3 – Vltava.

Rozhlasový debut Romana Sikory Smrt talentovaného vepře (Portrét umělce jako starého muže) proběhl v květnu roku 2009 v rámci cyklu Her a dokumentů nové generace. (Toto existenciální monodrama bylo ještě týž rok natočeno pod názvem Smrť talentovaného prasaťa také ve Slovenském rozhlase.)

V Českém rozhlase Brno inscenaci zrealizovali: režisér Jakub Maceček, dramaturgyně Hana Hložková, hudební skladatel Mario Buzzi a zvukový mistr Josef Daněk. Účinkovali: Jiří Vyorálek (Největší Básník), Miloslav Mejzlík (Ředitel), Vladimír Krátký (Anděl Páně), Martin Sláma (Sponzor, Kokot, Hlavní, Ministr), Tomáš Sýkora (Kritik, Režisér), Václav Vašák (Mizerný spisovatel, Mladý umělec, Podhlavní, Kuchař), Ivana Hloužková (Režisérka, Konceptuální umělkyně), Petra Bučková (Podnikatelská panička, Milenka mizerného spisovatele), Erika Stárková (Subreta, Přítelkyně), Hana Havlicová (Sekretářka, Uvaděčka) a Jakub Maceček (Pingl, Host).

V premiéře vysílá Český rozhlas 3 – Vltava 28. prosince 2010 ve 21:30 hod. Do 4. ledna 2011 k poslechu zde.