Rok v dopisech

17. září 2007

Rok může být dobrý, nebo špatný, suchý, nebo deštivý. A může být také Rok v dopisech. Čím je naplněn a co nabízí, je možné zjistit v souboru, nazvaném právě takto. Kniha je prvním ze dvou dílů tištěného vydání stejnojmenného cyklu, který byl v loňském roce odvysílán Českým rozhlasem 3 - Vltavou.

Smyslem knihy, obsahující dopisy datované od prvního ledna do třicátého června, ovšem není jen poukázat na to, jak příjemné je dennodenně dostávat dopisy. Editorka rozhlasového pořadu i knižního svazku Bronislava Janečková to objasňuje v předmluvě: "Přáli jste si někdy přenést se do historie a být u toho, když se tvořily dějiny? [...] Nemůžeme se sice vydat proti proudu času, avšak naši předkové zanechali mnoho unikátních svědectví sami o sobě a o době, ve které žili."

Jednotlivé dopisy jsou uvedeny krátkým komentářem, osvětlujícím, kdo je pisatel a kdo adresát dopisu, jaký byl mezi nimi vztah a za jaké životní situace list vznikal. U některých je uvedena ukázka z odpovědi, případně komentátorova douška, jak se problém, který je v dopise řešen, nakonec vyvinul. ("Je to zamotaná historie. A jak skončila? Vše bylo odpuštěno a za rok se chystala svatba.")

PhDr. Bronislava Janečková

Zvláštní charakter svazku dodává způsob řazení dopisů. Je u nich sice dodržena následnost dnů a měsíců, ale "stáří" listů je velmi různé a čtenář se tak plynule pohybuje v rozmezí pěti století. Nejstarší dopis je z 27. května roku 1450. Jeho pisatelem je tehdy ještě zemský správce, pozdější český král Jiří z Poděbrad. Chronologicky "nejmladší" list je napsán 28. dubna 1994. Napsala ho manželka spisovatele Ludvíka Vaculíka Madla Vaculíková - byl určen výtvarníku a básníkovi Jiřímu Kolářovi do Francie.

Sledujeme-li soupis jednotlivých korespondenčních vzorků, je zřejmé, že nejpříznivější bylo pro dopisování zřejmě devatenácté století. Z celkového počtu dopisů, který si každý lehce spočítá, má více než polovina v záhlaví právě letopočet začínající osmnáct set...
Stejně jako byly dopisy psány v nejrůznějších časech, jejich autoři vytvářejí rozmanitou a roztodivnou společnost. První list píše prostá žena (Antonie Kavalírová), která poprvé v životě navštívila Prahu, poslední píše zaneprázdněný antropolog světové proslulosti (Jiří Malý) z Aljašky. Ve výběru následuje dopis politologa (Alois Rašín) po listu spisovatelky (Božena Němcová), je tu vzkaz malířky (Zdanka Braunerová) i malíře (Josef Mánes), herce (Jiří Voskovec) i básníka (Rainer Maria Rilke). Společnost doplňuje aristokrat (Humprecht Jan Černín), píšící matce (Zuzaně Černínové), a jiný šlechtic (Petr Vok), pozdravující manželku (Kateřinu z Ludanic). Nechybí prezident (Tomáš G. Masaryk), ale ani dopisy neznámých a osamělých (viz 18. červen). Píše nešťastná manželka (Perchta z Rožmberka) i odmítnutý nápadník (Martin Rychlík). Píší si rodinní příslušníci, milenci, manželé, rivalové i přátelé, umělci i vědci. Významné místo patří dopisům psaným ze zajetí či z vězení. K těm patří např. dopis MUDr. Borise Jachnina z terezínského ghetta, list Mileny Jesenské z pankrácké věznice, vzkaz čtrnáctileté Ruth Kohnové posílaný příbuzným před transportem, poslední dopis Milady Horákové, který napsala v cele smrti, i dopis jiné vězněné ženy, profesorky klasické archeologie Růženy Vackové, která z komunistického vězení posílala povzbudivé dopisy svým dvěma synovcům.

Svazek dopisů obsahuje psaní z domova i z cest, slova upřímná i oficiální, výzvy i rady. Jejich čtení vlastně znamená nahlédnutí do soukromí, do citů, vztahů a názorů. Zřejmě se zde nepodává kompletní svědectví, celek je souhrnem útržků, kousků vybraných dob a konkrétních životních příběhů. Ale i fragment může být podstatným a náhled dílků může odkazovat k úplnosti. A můžeme si ověřit, jak příjemné je potkat v dopisech tajemství.

Bronislava Janečková, Rok v dopisech. První díl, leden-červen, Radioservis ve spolupráci s Českým rozhlasem, Praha 2006, str. 336.

Rok v dopisech (audio) - rádio na přání

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.