Rok marného vzdoru? Z letošních českých i zahraničních alb vybírá Michal Pařízek

V roce 2017 se také opět výrazně potvrdil stále silnější vliv ženských autorek na současné hudební scéně, na žánry a žebříčkové postavení se přitom není třeba ohlížet. Alba Lorde, Kelely nebo SZA se objevují vysoko téměř ve všech žebříčcích, podobně jako vynikající novinka Masseduction od St. Vincent.

Další výrazné ženské album natočila americká umělkyně Erika Michele Anderson, která vystupuje pod nickem EMA. Kolekci Exile in the Outer Ring věnovala svým spoluobčanům, lidem, mezi kterými vyrostla, těm, kteří žijí na okrajích velkoměst. Tedy na jakémsi pomyslném vnějším okruhu

Právě těm, na které se ve svých projevech a aktivitách obrací Donald Trump, dává EMA na svém albu jasně najevo, že na ně nezapomněla, přestože už dávno žije ve městě. Podobná dávka empatie nikdy neuškodí.

Jinou podobu vzdoru reprezentuje jedna z nejvýraznějších skupin dnešní doby, američtí Algiers. Ti pocházejí z Atlanty, ale již nějakou dobu jsou usazeni v Londýně. Právě tam se k zakládající trojici přidal Matt Tong, někdejší bubeník Bloc Party.

Algiers vydali v polovině roku výtečně přijaté album Underside of Power, které jejich unikátní mix post punku, gospelu a industriálu přetváří v jakýsi nepředvídatelný popový amalgám, který se díky výhružným hitovým refrénům zaryje hluboko pod kůži a zůstane tam napořád.

Algiers bojují s rasismem, sociálními problémy, šovinismem a mnoha dalšími nepravostmi, správnou věc podporují se záviděníhodnou grácií a elegancí. Slavní Depeche Mode si na společné turné nevyberou jen tak někoho.

Výtečný rok zažila také česká hudební scéna, skvělá alba skupin jako ±0, Zvíře jménem Podzim, Leto či solitéra Ventolina doplnily famózní debuty skupin Pacino nebo Sýček.

Kulturní noční můry i radostné šoky roku 2017 očima redakce magazínu ArtCafé

• Upravit
• Smazat

Jak vidí uplynulý rok 2017 na kulturní scéně redakce ArtCafé? Jaké noční můry nám kazily sny a jaké zážitky nás naopak uváděly do pozitivního transu? V bilanční anketě najdete odpovědi části našeho autorského týmu. Do roku 2018 vám přejeme co nejvíce pozitivních, nejen kulturních a rozhlasových impulsů!

Bezpochyby jedno z nejlepších českých alb roku má „na svědomí“ táborská dvojice Kalle. Veronika Buriánková a David Zeman spolu v různých skupinách (Veena nebo Nod Nod) hrají již více než deset let a coby Kalle debutovali před třemi lety úspěšnou kolekcí Live from the Room, kterou si nahráli sami u sebe v obýváku.

Publikum okouzlili nebývalou dávkou intimity, která ve výsledku působí silně, snad až majestátně. Na letošní novince Saffron Hills svůj unikátní přístup dokázali pozvednout na další úroveň, aniž by přišli o tolik potřebnou něhu.

Možná největší diskuzi na domácí scéně vzbudilo album pražské trojice Wild Tides, které opět oživilo již poněkud otravnou otázku, zda je lepší (vhodnější, zajímavější a jistě by se našli i další přívlastky) zpívat česky nebo anglicky.

Kolekce Sbohem & Šáteček na ní sice (a zcela samozřejmě) neodpoví, o to je ale ucelenější. Frontman Jakub Kaifosz, který jako jeden z mála na české scéně uměl v angličtině zpívat a frázovat zcela přirozeně, na něm s přehledem dokázal, že se v mateřském jazyce pohybuje neméně suverénně.

Velmi hlasitě byli slyšet také zástupci okrajových scén – s dokonale vycizelovaným albem přišla argentinská solitérka Juana Molina, svou vášeň pro jazz a swing ukázal legendární nigerijský bubeník Tony Allen a neuvěřitelnou podobu dokázala moravským lidovým písním na albu The Book of Transfigurations vtisknout americká dvojice Dálava.

Velice lákavou podobu smutku ukázala na albu Úzkosť a rozklad slovenská čtveřice Ospalý pohyb a punkovou scénu zase ovládla razantní banda pod jménem Downtown Boys, pocházející z města Providence ve státě Rhode Island.

Downtown Boys zároveň v podobě názvu jednoho ze svých největších hitů dávají radu všem ostatním, kteří se k vzdoru zatím možná ještě neodhodlali – Somos Chulas (No Somos Pendejas) tedy „Jsme atraktivní, ale nejsme hloupí.“