Kulturní noční můry i radostné šoky roku 2017 očima redakce magazínu ArtCafé
Jak vidí uplynulý rok 2017 na kulturní scéně redakce ArtCafé? Jaké noční můry nám kazily sny a jaké zážitky nás naopak uváděly do pozitivního transu? V bilanční anketě najdete odpovědi části našeho autorského týmu. Do roku 2018 vám přejeme co nejvíce pozitivních, nejen kulturních a rozhlasových impulsů!
Jaroslava Haladová (editorka a moderátorka)
„Mou kulturní noční můru byla bohužel opakovaně návštěva Činohry Národního divadla. Byla jsem na několika představeních v rámci předplatného a u většiny jsem se těšila na přestávku a ještě víc na úplný konec. Velkou radost mi naopak udělal koncert kapely Lambchop v rámci Strun Podzimu.“
Tomáš Novotný (moderátor)
„Nikdy mi nešlo vybírat top 1, top 3, ani top 5, tak si dovolím odpovědět na obecné rovině. Co jsem v letošním roce obdivoval nejvíce, byla odvaha nadšených lidí pouštět se do neznáma i s nízkými rozpočty. Jen pár příkladů: Kasárna Karlín, Holešovická šachta, liberecký Výzkumák, mariánskolázeňský filmový festival a další.“
„Naopak postrádám jakoukoliv odvahu zavedených velkých institucí udávat směr a pustit se mimo mainstreamové koleje. Zřejmě to souvisí s odvahou pustit ke kormidlu i mladé talenty.
Pod dlažbou nalezena pláž. Liberec zažívá kulturní rozmach, jaký dosud nepoznal
Zbavit se nálepky „města sportujících inženýrů“ se Liberci úspěšně daří. Lépe řečeno několika zapáleným osobnostem, které z vlastní iniciativy věnují svou energii kulturnímu rozkvětu tohoto města pod Ještědem.
„Karlovarský filmový festival už několik let stagnuje ve svém Teplém údolí, Česká televize nemá vlastní online platformu s obsahem pro mladé publikum a vlastně ani koncept, jak nastupující generaci oslovit, Státní opera neumí zaujmout netradičně pojatým programem, Národní galerie nedokáže využít potenciál vlastněných budov.“
„V české kotlině mi ještě dlouhodobě vadí kulturní schizofrenie, kdy se všechny úspěšné aktivity štěpí, místo aby spolupracovaly. Vedle sebe pak máme několik fashion marketů, design marketů, soutěží krásy, divadelních festivalů, festivalů animovaného filmu a podobně. Jsme příliš malý trh na to, abychom si mohli dovolit takové frajeřiny, a ve výsledku to jen uškodí kvalitě kulturních akcí.“
Anna Ribanská (moderátorka)
„Za nejhezčí kulturní zážitek minulého roku považuji koncert americké kapely Blonde Redhead, na její vystoupení jsem čekala několik let. Hráli v berlínské Columbiahalle. Byl to jeden z těch úkazů, kdy živé vystoupení v mnohém překoná samotné nahrávky. A pokud během koncertu došlo k nějakým chybkám, tak je naprosto bravurně změnili ve svůj prospěch. Nádherná atmosféra i zvuk.“
„Nejhorším kulturním zážitkem, který dlouho nic nepřekoná, byl letošní zábavní sektor festivalu Colours of Ostrava. Větší změť nevkusnosti a konzumu jsem ještě nezažila. Možná by se organizátoři měli zamyslet nad tím, že by bylo dobré pro návštěvníky vybudovat naopak nějaké klidové zóny, kde si mohou odpočinout uši, a to v bližší dostupnosti scén. Takhle lidé prochází mezi jednotlivými pódii či vystoupeními a namísto toho, aby byla úroveň decibelů nižší, je tomu naopak. Velmi nepříjemný zážitek.“
Michal Pařízek (hudební dramaturg)
„Nejlepším zážitkem pro mě byl koncert amerického saxofonisty Pharoaha Sanderse na festivalu Le Guess Who? v holandském Utrechtu. Téměř osmdesátiletá jazzová legenda a někdejší spolupracovník například Johna a Alice Coltraneových odehrál se svým triem strhující, téměř dvouhodinové vystoupení s neskutečnou energií a entuziasmem. Životní zážitek.“
„Náladu mi naopak kazí zcela zbytečná debata okolo dávno přežité a zcela nerelevantní soutěže ‚popularity‘, která jistým pseudo-celebritám poskytuje mnohem větší prostor a pozornost, než by si kdy sami mohli nejen zasloužit, ale hlavně zajistit.“
Pavel Sladký (editor)
„Nejhorším kulturním zážitkem letošního roku je celkový bezzubý stav české kinematografie. Charakterizuje ji málo odvahy a autorské vize. Ze 45 filmů, které byly uvedeny v kinech, se bezbolestně dalo dokoukat jen na několik málo.“
„Křižáček (r. Václav Kadrnka) je v podstatě jediný film, o kterém se dalo seriózně uvažovat jako o kinematografickém díle s vizí. Jako jiskru naděje pak vidím nečekaný debut jménem Švéd v žigulíku (r. Petr Horký), který ale po uvedení v zahraničí bude mít českou premiéru až v roce 2018.“
Pavel Zelinka (hudební dramaturg)
„Největší událostí pro mě byl návrat britského hudebníka Garyho Numana. I když jeho hity z přelomu 70. a 80. let zná kdekdo, vždy byl spíše tajným svatým populární scény, na kterého přísahala úzká – ovšem o to oddanější – skupina posluchačů. Tím překvapivější je jeho letošní návrat na výsluní s vydáním své jednadvacáté řadovky Savage, která nakonec dosáhla druhé příčky ostrovní hitparády.“
Nejlepší světové filmy roku 2017
Které zahraniční filmy uplynulého roku stojí za to si připomenout a které se ještě pokusit dohnat, případně na které se těšit v české premiéře roku příštího? Sedmička filmových publicistů spojených s pořadem Reflexe: Film! jmenuje nejlepší zahraniční snímky uplynulého roku. Jsou mezi nimi například německý Western, Ztracené město Z i Dunkerk.
„Garyho světové turné navíc trhá rekordy návštěvnosti. Dokonce se letos s novinkou poprvé představil na území bývalého Československa, v bratislavském Majestic Music klubu. Osobně k nadšení musím přihodit ještě výborný pocit, který jsem měl z rozhovoru s tímto slavným, chytrým autistou, který jsme exkluzivně odvysílali na Radiu Wave. Dočkáme se průkopníka elektroniky v popu, který příští rok oslaví šedesátku, vůbec někdy v Praze?“
„Co mě mrzí, je rozevírající se propast mezi skupinami obyvatel České republiky, stejně jako podzimní mizérie fotbalové Sparty zakončená koncem kariéry Tomáše Rosického. Obé bych nerad rozpitvával.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
