Pod dlažbou nalezena pláž. Liberec zažívá kulturní rozmach, jaký dosud nepoznal

5. prosinec 2017
Letecký pohled na Ještěd

Zbavit se nálepky „města sportujících inženýrů“ se Liberci úspěšně daří. Lépe řečeno několika zapáleným osobnostem, které z vlastní iniciativy věnují svou energii kulturnímu rozkvětu tohoto města pod Ještědem.

Petr Vondřich sice pochází z Jablonce nad Nisou, ale bezpochyby patří k velkým znalcům Liberce. Jeho jméno je spojené s blogem Jizerské ticho, který informuje o dění v tamním regionu, přináší rozhovory se zajímavými lidmi a vypichuje zajímavé události z místní kulturní i gastronomické scény.

Kromě blogu se Vondřich věnuje i pořádání kulturních akcí na Technické univerzitě nebo klubové noci s příznačným názvem Nacht.

Jedna z posledních se konala v dlouho opuštěném prostoru bývalého Výzkumného ústavu textilních strojů v centru města, kterému se říká jednoduše Výzkumák. Za projektem stojí Daniel Morávek a do industriálního prostředí z 80. let dokázal vměstnat workshopy, výstavy, přednášky, představení, koncerty, skateboardové závody a zmíněné večírky.

Jméno Dana Morávka si večírků chtiví čtenáři asi spojí s dalším podještědským počinem – hudebním festivalem Shotgun. Ten se již několik let koná na hraničním trojmezí Česka, Německa a Polska a vlastně i dokládá unikátní atmosféru typickou pro tuto oblast.

Spolu s Romanem Dobešem, majitelem Stereo Café a tento týden nově otevřené Moon Gallery, se všichni tři shodují, že právě blízkost hranic dodává regionu výjimečnou konstelaci, která ovlivnila kulturní probuzení této oblasti.

V předrevoluční době, kdy rušičky bránily poslechu zahraničních rozhlasových stanic, se pod Ještědem potajmu ladili německé stanice a v 90. letech již naplno vstřebávali subkulturní hudební styly, které se do československých médií prosazovaly jen stěží.

Roman Dobeš, Petr Vondřich a Daniel Morávek

V Moon Gallery, slavnostně otevřené v neděli 3. 12., se vernisáže výstav budou pořádat pouze při úplňku. Roman Dobeš tvrdí, že tato fáze měsíce má výrazný vliv na Liberečany, kteří v sobě mimořádně pocítí energii a vyrazí do ulic za kulturou.

Nálepka Liberce „město sportujících inženýrů“ by spíš měla být nahrazena označením „město hyperaktivních architektů“. Petr Vondřich, Dan Morávek i Roman Dobeš nepochybují, že na kulturní rozmach Liberce má zásadní vliv trio architektů z místního studia Mjölk. Již legendární je jejich pouliční filmový festival KINO v Pražské ulici nebo vlastní podnik Vokno.

Další skupina architektů zase spojila své síly při obnově kina Varšava. Snahy o znovuotevření tohoto legendárního biografu začaly již v roce 2009 a jen díky neutuchajícímu úsilí místního spolku se promítání ve Varšavě podařilo obnovit. Ostatně tomuto počinu stanice Vltava před nedávnem věnovala i jeden díl pořadu Vizitka.

Na libereckých kulturních aktivitách je sympatická obrovská energie zapálených jednotlivců, díky nimž se opravdu daří šedou fádní dlažbu proměňovat v pláž. Snad bude mít úplněk a pozitivní vlny vysílané z Ještědu vliv na to, aby tato výjimečná pláž na severu, plná zapálených kulturních nadšenců, našla své pokračovatele a zbytek Čech dál se zvídavostí sledoval tuto kulturní lavinu, kterou by Liberci mohla závidět kdejaká metropole.