R.Nash: Obchodník s deštěm (recenze)

Po pětadvaceti letech se Divadlo Na Vinohradech vrátilo ke hře amerického autora Richarda Nashe Obchodník s deštěm. Je až s podivem, že tak oblíbený titul jako romantická komedie Obchodník s deštěm - proslavený filmovou verzí s Katherine Hepburnovou a Burtem Lancasterem - se na scéně pražského divadla od legendární české premiéry v roce 1957 objevuje teprve po osmé. Šestkrát v překladu Milana Lukeše, a podruhé v překladu Jiřího Joska. Ale dosti statistiky. Jaká je tedy ta nejnovější vinohradská inscenace? Je dobře, že vznikl nový aktuální překlad (poprvé uvedený v roce 2002 Na Fidlovačce) a že se vinohradským podařilo vymluvit překladateli změnu jmen ústředních představitelů na Betty a Starmana. Mladším divákům by to asi tolik nevadilo, ale přiznám se, že pro mě jako pamětníka byl problém vstřebat byť jedinou změnu ve jméně, když se z nejstaršího syna Curryových Jonáše se stal Noe. Příběh se odehrává na točně, na níž ostře nasvícené nízké dřevěné světlé domky vytvářejí atmosféru vyprahlosti a chvílemi jakéhosi zašedlého stereotypu. Na jedné straně točny je vnitřní část domku Curryových se schodištěm vedoucím do patra, na druhé straně variabilně buď kancelář šerifa nebo malý pokojík "pro hosty", kde se Líza setkává se Starbuckem. Díky tomu - a také zajímavému světelnému designu - jsou scénické proměny plynulé. Autorem scény je David Marek. Sylva Zimula Hanáková zvolila pro kostýmy nenápadné prosté barvy, v podstatě se tu nedočkáme ničeho pestřejšího kromě symbolického červeného kloboučku. Pozornost je tedy soustředěna především na hereckou akci. I když režisér Martin Stropnický vytvořil inscenaci víceméně tradiční bez šokujících momentů, přece jen tu dochází k určitému posunu ve výkladu postav. Možná, že právě tím jsou bližší dnešku - postavy jsou v celku daleko pragmatičtější než jsme byli zvyklí v předcházejících pojetích, příliš romantismu v nich není, spíše mají sklony k depresi a hysterii. Líza Andrey Elsnerové je na jedné straně v podstatě suverénní mladá žena (rozhodně ne odkvétající stará panna), na druhé straně je až příliš zdůrazňována její hysterie, pokud jde o mužské v jejím okolí. Její perfektně vypracovaná práce s rukama signalizující naprostou uzavřenost vůči "nápadníkům" je přímo školou herecké nonverbální komunikace, a v jejím útěku za Starbuckem nevidím příliš romantického okouzlení, spíše pragmatickou touhu konečně se zbavit prokletého panenství. To dává ostatně najevo i tím, že na konci sbližovací scény mu nespočine stydlivě v náručí, ale strhává si šaty a přímo se mu nabídne. Starbuck Filipa Blažka také rozhodně není křehkým snílkem, ale naopak chlapák s vypracovanými svaly a pragmatický obchodník, který ví, že si musí na život nějak vydělat. A naopak Phil v podání Daniela Bambase zase není zachmuřeným tvrďákem z maloměsta, jak bychom na šerifova zástupce předpokládali, ale spíše poněkud změkčilý mimoň, který jako by se to tohoto prostředí vůbec nehodil. V rolích chlapů Curryových se představil jako otec Jiří Plachý, který ve své postavě spojuje moudrost prostého venkovana a chápavého otce, Michal Novotný si nejmladšího Jima zahrál s nefalšovanou chutí a smyslem pro detail. Jiří Dvořák jako Noe svého hrdinu, obvykle prezentovaného jako suchar a škarohlíd, svým pojetím rehabilitoval. Udělat z něj poměrně sympatického chlapíka, kterého nejen že divák neodsoudí, ale naopak uzná, že bez něj by domácnost a statek nefungovaly. Vinohradská inscenace nepřináší divadelně příliš objevného, a tedy ani provokativního, tím pádem rozhodně nebude patřit ke kontroverzním kusům jako některé další inscenace vinohradského divadla poslední doby. Určitě má naději na úspěch u diváků. Disponuje silným obsazením herců známých z televizní obrazovky, a dobře napsaný příběh o tom, kterak nešťastná "stárnoucí" hrdinka přece jen lásku našla, vyloudí slzu na tváři nejedné z žen. Samozřejmě jsem nebyla výjimkou...