Republika včel je divadelní dokument o nepostradatelnosti včel. Avignonský festival bere v potaz i environmentální témata
Francouzská divadelní režisérka a výtvarnice Céline Schaeffer se rozhodila vytvořit jevištní dokument, v němž včelu představuje jako důležitý živý organismus, který nám může ledacos říci o stavu dnešní planety. Inscenace Republika včel byla uvedena na 73. ročníku Festival d'Avignon.
Environmentální tematiku tak režisérka zprostředkovává nejen dospělým, ale inscenaci má mnoho co říci i dětskému divákovi. Režisérka se inspirovala esejem Maurice Maeterlincka nazvaným Život včel z roku 1901, ve kterém spatřuje analogii mezi panováním člověka a životem zvířat.
Co podle vás včela zosobňuje? Proč se stala středem vašeho uměleckého zájmu?
Ve skutečnosti si myslím, že včela je zosobněním přírody. Nejen, že je její součástí, ale ona je její hlavní reprezentantkou. Když budeme sledovat jeden rok dění ve včelím úlu, kterému vévodí včelí královna, pochopíme důležitost včel. Život v tomto naprosto přesně fungujícím společenství je závislý na přírodních cyklech. Jimi se řídí a zároveň k nim přispívá. Je to dokonalá symbióza. Ve významu včel mě utvrdila i kniha bratrů Tavoillotových L´abeille et le philosophe, která vysvětluje, jakou roli hrály a hrají včely ve filozofii, historii náboženství, v politickém myšlení i ve vědeckém výzkumu. Včela jako neochvějná dělnice je univerzálním symbolem společnosti, přírody, jednoty a pořádku, přičemž neustále hrozí nebezpečí vymizení. Na včely a jejich fungování lze nahlížet z hlediska ekonomického i ekologického, například proto, že je to naprosto soběstačný tvor, který produkuje vlastní materiál a nevytváří žádný odpad. A to je téma, které chci jako umělkyně artikulovat především.
Příprava inscenace vyžadovala důsledný výzkum. Mimo jiné jste se také inspirovala esejem Maurice Maeterlincka. Jaké další materiály přispěly ke vzniku scénáře a následně inscenace.
Kromě Materlinckova textu, který dokonale popisuje život a fungování ve včelím úlu, jsem absolvovala řadu setkání se včelaři. Bavili jsme se nejen o jejich profesi, ale také mne zajímal jejich pohled na to, co včely pro planetu znamenají. Můžeme tedy říci, že Maeterlinck mi dal určitý základ a včelaři zase posunuli mé povědomí o včelách a jejich životě více odborným a vědeckým směrem.
Avignonští vězni hrají Macbetha. Režisérem je ředitel avignonského festivalu Olivier Py
V rámci 73. ročníku avignonského festivalu uvedl jeho ředitel, režisér Olivier Py, inscenaci Macbeth Philosophe, tedy adaptaci původní Shakespearovy hry. Do jednotlivých rolí obsadil vězně avignonské věznice Le Pontet, se kterou festival spolupracuje na inscenačních projektech už od roku 2014. Režiséra Oliviera Py zajímá Macbeth jako člověk, který je ve vztahu se zlem. Zajímá ho, z čeho pramení zločin, co je jeho zdrojem.
Jedná se o velmi komplexní téma, v určitém směru i komplikované. Nicméně vám se podařilo ho artikulovat i dětskému publiku. Jaký postup jste zvolila při inscenování Republiky včel?
Zrovna v případě této inscenace jsem si nepoložila otázky týkající se mladého diváka. Chtěla jsem vytvořit univerzální inscenaci, tedy přístupnou všem – dospělým i dětem. Myslím si ale, že příroda je něco, co se pojí s dětstvím. A já mám k přírodě velmi blízko. Je pro mne stěžejním tématem životním i uměleckým. Mezi přírodou a dětmi panuje přirozený a spontánní vztah. Proto mi bylo jasné, že dětem nemusím témata spojená s přírodou nijak speciálně zjednodušovat. Přirozeně jsem chtěla, aby byl v inscenaci přítomen příběh, který bude jasný a zřetelný, ale nikoli popisný. Inscenace Republika včel je tak podle mě dostupná všem divákům od šesti let výš.
Při sledování představení jsem neustále přemýšlela o množství materiálu použitého ve výtvarné složce inscenace. Využíváte nejen videomaping a filmové projekce, ale také koláže, pohyblivou scénografii, řadu objektů z textilu, kovu i přírodních materiálů. Řekla byste, že původní výtvarná profese vás stále v režírování ovlivňuje?
Ano, samozřejmě. Je to dáno i tím, že scénář k inscenaci Republika včel vznikal ruku v ruce s mými výtvarnými vizemi, které se také pojí s mou profesí výtvarnice. Vzrušovala mě představa, že budu moci na jevišti vytvářet iluzi reality včelího úlu, přičemž se nejedná jen o jeho vnitřní svět, ale také o to, co se děje vně tohoto uzavřeného a přísně fungujícího společenství. Bylo mi jasné, že pokud chci vyprávět příběh včel, musím ho vyprávět zvláště skrze obrazy. Což byla velmi náročná práce, protož se týkala barev, materiálů a následně i výroby různých rekvizit, kostýmů a scénografie, kterou jsme museli přizpůsobit dynamické povaze inscenace.
Během představení mě překvapily různé vůně. Do vzduchu jste pouštěli vůni mateří kašičky a také květin. Odkud pramení nápad stimulovat i čichové vjemy?
Napadlo mě to, když jsem se byla podívat společně s včelaři na včelí úly. Začala jsem si mnohem intenzivněji uvědomovat různé vjemy. Když se otevřel úl, měla jsme přirozeně strach a zároveň jsem byla oblažena odlesky světla od medových pláství, i vůní, která se z úlu linula. Byla tu zkušenost vizuální, fyzická i emocionální. Proto jsem chtěla, aby takové zážitky měly během představení i diváci. Našla jsem odborníka na vůně, který vytváří esence pro výrobce parfémů a požádala jsem ho, aby vytvořil i vůně pro inscenaci Republika včel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
