Ranní úvaha Oldřicha Krále: Cesta Tao V.
A tak se na konec toho našeho povídání, vraťme na začátek toho všeho, na začátek Taa, k tomu počátku počátků.
K tomu počátku, v němž tušíme tu ztracenou jednotu našeho bytí, u jejíhož konce konců je ten náš zatracený pragmatismus. I k tomu Starý Mistr má co říct. A tak píše ve své kapitole jedenácté. Podle něj:
Třicet paprsků kola skládá kolo, ale až v tom nic mezi nimi je smysl a účel kola. Hrnčíř hněte hlínu, ale teprve až to nic v ní dává smysl a účel nádoby, kterou vytvořil. Tešeme dveře a okenice, abychom zbudovali dům, ale teprve až to nic tam v něm přivodí smysl a účel domu.
Tak to, co tu je, představuje jen nějaký zisk a výdobytek, říká Starý Mistr, ale až to, co tu vlastně jakoby ani nebylo, co se vlastně nedá uchopit ani uvidět, to je ten pravý účel a pravý smysl čehokoli, co tu doopravdy je. Přitom jedno bez druhého vlastně neexistuje, ani nemůže existovat.
Střípky obrazů a příběhy Země středu. Na Vltavě začínají „Čínské dny“
V době, kdy čínské investice proudí do České republiky, množí se politické návštěvy a otevírají se česko-čínské linkové lety v očekávání čínského nového roku psa, uvádí Český rozhlas Vltava programový projekt Čínské dny. Co se skrývá za mediálním obrazem Číny? Jaké příběhy vyprávějí její současní i klasičtí spisovatelé? Jaké obrazy kreslí její poezie?
Starý Mistr byl taky pragmatik, jenže moudrý pragmatik. Starý Mistr byl taky racionalista, jenže moudrý racionalista, racionalista, který vidí za ty loukotě, za ty hliněné stěny, za ta okna a dveře, a neztrácí to ze zřetele. A tak je, jak je!
O to tu vlastně běží, vidět za věci, neztrácet ten horizont smyslu, pravého smyslu toho všeho, i když je to nehmatatelné, i když je to neviditelné; to je určitě to hlavní v jeho učení. Dělat kvůli tomu ze Starého Mistra mystika je absolutní nesmysl. Naopak, v tom a v ničem jiném je jeho opravdovost!
Vidět dál, až nejdál, aniž se pro to někam kdovíkam pachtíme; pochopit Podnebesí, říká na čínský způsob Starý Mistr, aniž jsme proto vyšli ze dveří; pochopit Nebe, aniž jsme vyhlédli z okna; protože kdo věčně a nejdál vychází, pochopil ze všeho nejmíň.
A zase ta nadsázka. Žádné tvrzení, ale zpochybnění. Zpochybnění toho, co chce lidi věčně řídit, co je chce zmanipulovat pod vizí pokroku a rozvoje, Starý Mistr na to říká, že až tam, kde se ztratilo to přirozené lidské vztahování se, až tam nastupuje tak zvaná humanita a tak zvaná spravedlnost, a kdo je v tom chytřejší, dopředu se protlačí, kdo je chytřejší a víc o tom ví, ten vyhrává.
Všechno je jeden velký podvod, říká Starý Mistr. Měl pravdu nebo ne, konec konců je to taky jen kniha, a dokonce, jak praví ta legenda, kniha, která ani nechtěla být knihou, která ani nechtěla být napsána, jen jakýsi odkaz, ber neber, podle té staré legendy o vzniku té jeho Knihy, jakési výkupné strážcům hranic - pustíš mne, nepustíš?
Tenkrát pár popsaných proužků bambusové kůry, dneska pár potištěných stránek papíru, ale zas, jak by řekl Starý Mistr, to nic v tom, to je všechno, a s tím máme dodnes problém. Ale i radost, abych byl zase osobní. Ostatně, co k tomu víc říct?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
