Radovan Lipus: Architektura divadla a divadlo architektury

Radovan Lipus chtěl být původně archeologem, posléze architektem. Divadelní režie, pro kterou se nakonec rozhodl, v sobě symbolicky spojuje obě tyto jeho záliby a celoživotní vášně. „Z kosterních pozůstatků, střepů šelem, dravců a lidí, starých mincí a rituálních šperků ukrytých pod povrchem textu je skládán na scéně příběh a obraz. Suchým kostem slov je třeba vdechnout život... Pak přicházejí plány, vize, projekty. Skici a náčrty... Detaily i celek. Klenba, která vše završí i unese,“ píše v jedné ze svých esejí, v nichž se zamýšlí nad prostorem, dynamikou, dramatickými situacemi, vztahy a zákonitostmi v divadle a architektuře, nad jejich vzájemným ovlivňováním a prolínáním.

Připomíná významné osobnosti české meziválečné umělecké scény, jimiž byli Vlastislav Hofman, Bedřich Feuerstein a Vít Obrtel, a rovněž přibližuje osudy mimořádných architektonických děl, která se v toku dějin sama stala dramatickými postavami – aktéry veskrze divadelních příběhů.

Pod souhrnným názvem Architektura divadla a divadlo architektury uvádí Český rozhlas Vltava celkem pět esejistických textů Radovana Lipuse v jeho autorské interpretaci.