Proč se Výtoni říká Výtoň? Návštěva Podskalské celnice vás vrátí do starobylé osady plavců a rybářů

21. únor 2020

Všimli jste si někdy unikátní budovy se srubovým patrem na dnešním Rašínově nábřeží, kolem které projíždí tramvaj na Výtoni? Pokud se vám zdálo, že do dnešní zástavby příliš nezapadá, měli jste pravdu. Je to budova bývalé celnice z 16. století, která je jednou z posledních staveb připomínajících svéráznou čtvrť plavců a rybářů Podskalí, která existovala od sklonku 12. století.

„Jsme v bývalé vesnici Podskalí, o které je první zmínka již z roku 1199. Zdejší obyvatelé se živili převážně obchodem se dřevem, v zimě ledováním a také těžbou písku ze dna Vltavy a rybářstvím. Budova, ve které se nacházíme, sloužila jako celnice, vybíralo se zde clo ze dřeva, které se plavilo do Prahy. Z voru se vždy vyťalo několik klád, z toho pochází název Výtoň nebo Na Výtoni. Později se clo až do roku 1829 vybíralo v penězích, pak bylo zrušeno a dům měl být zbořen. Město Praha se však rozhodlo, že z něj udělá památník zaniklého Podskalí, v roce 1939 získává Muzeum hl. m. Prahy celnici do správy a krátce po druhé světové válce se zde otevírá první expozice věnovaná dějinám Podskalí,“ vypráví Jan Jungmann, autor aktuální expozice v Podskalské celnici na Výtoni a začíná povídat o budově samotné a historických předmětech, které návštěvníkovi přibližují život obyvatel Podskalí.

Památník vorařů před podskalskou celnicí na Výtoni

„Stavba je z 16. století. V horní části je dřevěná. Dole bývala už od 16. století hospoda a také zde byla noclehárna pro voraře neboli plavce. Expozice je věnovaná dějinám Podskalí a také dějinám voroplavby a paroplavby na řece Vltavě. Máme zde několik zajímavých exponátů. Jsou tu např. dvě originální vesla z voru, která byla nalezena při rekonstrukci této budovy. Pak zde máme model voru. Jsou tu také různé nástroje, kterými se vor stavěl, např. houžve – zkroucené kmínky smrčků, kterými se svazovaly jednotlivé klády a jednotlivé vorové tabule do vorového pramene, jehož posádku tvořilo asi tři až pět vorařů. Na voru měli i ohniště a po cestě si vařili. Plavalo se až do roku 1960, pak voroplavba skončila, protože byla dokončena přehrada Na Orlíku,“ popisuje Jan Jungmann.

Podskalská celnice na Výtoni

První jednoznačný písemný doklad o voroplavbě v Čechách pochází z roku 1316 a nachází se v listině Jana Lucemburského. Jan Jungmann vysvětluje, že Podskalí bylo za vlády Karla IV. zahrnuto do Nového Města a od té doby netvořilo samostatný administrativní celek, vždy však bylo svéráznou čtvrtí. Dnes již z tehdejší rozsáhlé čtvrti zbylo jen pár staveb, kromě Podskalské celnice ještě kostelíky sv. Kosmy a Damiána a Nejsvětější Trojice.

 Dnes budovu spravuje Muzeum hlavního města Prahy a najdete v ní expozici nazvanou Zaniklé Podskalí a život na Vltavě. Na návštěvníka čeká v Podskalské celnici na Výtoni ještě úsek věnovaný historii nákladní lodní dopravy na Vltavě nebo část zabývající se dějinami osobní paroplavby. Celá expozice prostřednictvím dobových fotografií, modelů lodí a vorů a nástrojů používaných podskalskými řemeslníky nastíní rázovitý život „lidí od vody“.

PRAKTICKÉ INFORMACE

Otevírací doba: denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
Vstupné: Plné 60 Kč, snížené 30 Kč, držitelé Opencard a Lítačky 55 Kč, rodinné 100 Kč
Cesta: Tramvají 3, 7, 12, 52 do zastávky Výtoň, následně asi minutu pěšky.
Další informace: Aktuálně si zde můžete prohlédnout expozici s názvem Zaniklé Podskalí a život na Vltavě.

autor: Eva Sinkovičová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.