Putování za moravskými staviteli cimbálů z Podbeskydí až na Slovácko

Putování za moravskými staviteli cimbálů nejsou výlety v pravém slova smyslu. Nebudeme obdivovat krásy přírody, stopy historie, ba ani um architektů. Zajímají nás především naši hostitelé, byť i místa, kde staví své nástroje, za prázdninovou návštěvu rozhodně stojí.

Vydáme se severojižní cestou od Podbeskydí na severní Moravě.  Zaklepeme na dveře dílny Miroslava Holiše v Myslíku u Palkovic, Jana Pustky ve Lhotce pod Ondřejníkem, Pavla Všianského na Kraví hoře v Brně, Pavla Švorby v Kyjově na Slovácku a Jiřího Galušky v Ostrožské Nové vsi.

Miroslav Holiš vyrábí cimbály v Palkovicích u Frýdku Místku|foto:Alexandr Satinský, MFDNES + LN / Profimedia

Dovíme se, jaké dřevo vhodné na stavbu nástroje, proč se objevil vylehčený cimbál, jestli existují v jednotlivých dílnách výrobní tajemství nebo co je třeba udělat, když na muziku začne pršet. Stavba jednoho cimbálu vyžaduje až tři měsíce práce, ale zájemce si často počká až dva roky. Staví se samozřejmě na zakázku podle přání muzikanta, který se na podobě a případně i zvuku nástroje může podílet. Zuzka Lapčíková například vlastní jediný basový cimbál, který u nás najdete. Nástroje vyrobené rukama těchto mistrů bychom mohli  slyšet i na Tajwanu, v Japonsku, v USA nebo na Šumavě.

V dílnách si většinou vyrábějí i struny, zcela samostatnou kapitolou je ovšem výroba paliček, bez kterých je cimbál němý. Nikdo z navštívených stavitelů se tomuto řemeslu nevěnuje, vyžaduje prý spíš houslařské ruce. Dobrou zprávou je, že zájem o hru na cimbál neklesá. Cimbálové kurzy každoročně pořádané na různých místech Moravy nestačí zájem malých adeptů pokrýt.

Na pouť za cimbály zvou autor pořadu Miroslav Zelinský a jeho syn Mikuláš, který občas cimbál sám rozezní.