Problémy komunikace

Slavný hollywoodský režisér Cecil DeMille točil film na biblický námět. Nadešel čas filmování výpravné bitevní scény. Početný kompars začal zkoušet v šest hodin ráno. Během celého dne čtyřikrát vyzkoušeli nákladnou bitevní scénu. Slunce pomalu zapadalo a do setmění zbývalo právě dost času, aby mohla být scéna natočena. Na strategických místech stálo jedenáct kamer, které měly zachytit bitvu ze všech úhlů. Některé kamery byly pečlivě nastaveny tak, aby snímaly hrdinu zblízka při boji "muže proti muži".

DeMille přelétl pohledem scénu a vydal pokyn: "Akce!" Stovky komparsistů zaplavily pahorek v předstírané bitvě, zatímco herci oblečení jako římští setníci šlehali bičem dvě stovky otroků, kteří přesouvali obrovský kamenný pomník.

Když byla patnáctiminutová bitva u konce, spokojený DeMille se obrátil a zamával na hlavního kameramana, který byl usazen na nedalekém vršku. Kameraman také zamával, zvedl megafon a zavolal na režiséra: "Až budeš připravený, řekni, začneme filmovat!"

Přeslechl příkaz: "Akce!" Domníval se, že herci komparsisté ještě zkoušejí, a nenafilmoval vůbec nic!

Ve skutečném životě není možné znovu nafilmovat nepodařené "scény" a příležitost se již nikdy nemusí opakovat. Chceme-li se vyhnout nákladným nezdarům, ujistěme se, že naše komunikace s ostatními nepostrádá ani jeden ze tří základních prvků: "Sdělení je odesláno, sdělení je přijato, sdělení je pochopeno!" Ze všeho nejdůležitější je však chtít nějaké sdělení předat či všimnout si, že někdo o ně stojí. Možná to znáte i ze svého nejbližšího okolí:

Z kuchyně volá jako obvykle žena: "Oběd!" V tu chvíli si manžel čte noviny a obě děti sledují televizní pořad s hlasitou hudbou. Všichni tři jdou hlučně ke stolu. Netrpělivě se vrtí na svých místech. Žena přichází. Ale místo obvyklého voňavého jídla klade doprostřed stolu hromádku sena.

"Co... co je?" vydechnou ti tři. "Ty ses zbláznila?"

"Vůbec ne. Jen jsem hledala způsob, abyste si něčeho všimli. Vařím pro vás dvacet let a za celou tu dobu jsem neslyšela ani slovo o tom, že právě nežvýkáte seno."

Máme velikou moc rozhodnout o tom, jestli ti, kteří žijí s námi, budou šťastní nebo nešťastní. Obvykle k tomu stačí buď říci, nebo zapomenout obyčejné "děkuji". Možná teď v adventních dnech máme o tom možnost přemýšlet více než kdy jindy.