Přesahy smíchovské Pastorkyně
Není pochyb, že do repertoárové linie klasických děl našeho dramatu, které se v posledních sezonách objevují na scéně Švandova divadla, patří i jedna z vrcholných her českého realismu - Její pastorkyňa Gabriely Preissové.
Od premiéry v roce 1890 prošel tento přehledně traktovaný příběh o lásce, oběti, zločinu, trestu, sebepoznání a odpuštění nesčíslněkrát českými jevišti. Režijním výkladem Michala Langa je jeho nadčasový etický kód zdůrazněn, například i scénografickým znakem - otáčejícím se kolem "božího mlýna".
Původní folklorní probarvení je připomenuto jen decentně. Jazykovou stylizací, oproštěnou od dobového historismu, volbou neutrálnějších scénických rekvizit, kostýmů i charakterem živé hudby - tím vším se vytváří osobitá mozaika stylizovaných vrstev, které se navzájem prostupují, a dodávají tak inscenaci postmoderní rysY. Většina hereckých výkonů je podřízena záměru, aby drama gradovalo od zprvu pomalejších situačních epizod k tragické krizi. Vražda dítěte je pojímána nejen jako zločin, ale také jako "láskyplná" oběť podmíněná dobovou morálkou.
Apolena Veldová v roli Kostelničky dobře využila příležitost, kterou dostala: od prvního dějství cílevědomě buduje nejplastičtější hereckou kreaci inscenace. Na shodné vlně jí sekunduje Laca Viktora Limra, který umí rozehrávat četné polohy chlapsky robustní a smyslově pevně ukotvené emocionální partitury. Milenecká dvojice Jenůfa - Števa Jany Strykové a Martina Hádka uvízla někde uprostřed: Števovo "opilecké angažmá" umenšuje působivost příznaků budoucí tragédie, Jenůfa je "odfolkorizována", a proto u ní výrazy jako "chlapčok radostný" nepůsobí právě věrojatně.
Problémem estetické povahy zůstává bílé ladění svatebního dějství s kostýmy muzikálového střihu, které se s předchozími obrazy poněkud rozcházejí. To však neumenšuje skutečnost, že smíchovská Její pastorkyně je repertoárově smysluplný počin s čitelnými přesahy k dnešku, neboť zločinná obětina stále bohužel není jevem zapomenutým, spíš naopak...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
