Prerafaelité: Viktoriánská avantgarda

V evropském revolučním roce 1848 se v londýnské Královské akademii setkalo a spřátelilo několik mladých umělců ve věku od devatenácti do třiadvaceti let – malíři Dante Gabriel Rosseti (1828–1882), syn italského politického uprchlíka, William Holman Hunt (1827–1910) a John Everett Millais (1829–1896). Skupina záhy nabyla charakteru společenství a začala se nazývat Pre-Raphaelite Brotherhood (Bratrstvo prerafaelitů).

Jak napsal francouzský historik umění Bernard Dorival, vzorem preraffaelitů byl realismus italského quattrocenta. „Také oni uctívali přírodu, ale jejich zanícený pohled byl krátkozraký. Ve svých srdcích měli nemenší lásku ke skutečnému životu, byli však příliš zatíženi literaturou, pietismem a otrockým napodobováním cizích vzorů. Jejich popisné, pečlivě provedené obrazy i obrazy jejich duchovního otce a inspirátora Forda Madoxe Browna měly, aspoň ve své podstatě, něco společného s drobnými obrázky Meissonierovými.“ Tolik Bernard Dorival, jehož stručná charakteristika prerafaelitů je snad až příliš břidká.

Picture 181 |foto: Birmingham Museum and Art Gallery

Možná výstižnější je hodnocení španělského historika umění Josého Pijoana: „Prerafaelismus byla především typicky anglická reakce zaměřená proti materialismu či mašinismu první průmyslové revoluce. Toto hnutí si vytklo za cíl revalorizovat v soudobém malířství citlivost a čistotu v provedení, jakými se vyznačovala díla italských primitivů, to znamená všech malířů před Raffaelem, jemuž skupina vytýkala, že některá jeho díla, jako Proměnění Páně, postrádají prostotu. Mladí prerafaelité měli předchůdce již ve vizionářském básníku a mystickém kreslíři Williamu Blakeovi, z jiného hlediska je jejich tvorba zase určitou analogií díla jednoho z jejich současníků, Samuela Palmera, který se ke skupině nepřidružil, v jehož obrazech a kresbách však nacházíme podobnou touhu po lyričnosti, jakou pociťovali prerafaelité.

Bylo to hnutí, v němž výtvarné umění a literatura byly navzájem úzce spjaty a podřizovaly se stejným estetickým směrnicím, jak je formuloval John Ruskin. Ruskin ostatně osobně zasahoval do organizace skupiny, a dokonce závažně ovlivnil v mnoha směrech její estetické zaměření.“

Současná výstava v Tate Britain je skutečně reprezentativní přehlídkou prerafaelismu. Celkem prezentuje na 180 prací, nejen obrazů a kreseb, ale také plastiky, nábytek, tapisérie, tapety atd. Je to největší souborná výstava prerafaelitů v Británii od roku 1984. Ale na rozdíl od ní přestavuje toto hnutí v daleko větší šíři, dává jejich umění do dobových souvislostí a nezapomíná ani na další hnutí té doby, tedy Arts and Crafts, neboli Umění a řemesla, které s prerafaelity úzce souviselo. Jeho zakladatelem byl básník, výtvarník a především designér William Morris. Ten v roce 1880 napsal: „Nemějte doma nic, co nepovažujete za užitečné, nebo vám nepřipadá krásné.“ Motivy, které vzešly z hnutí Arts and Crafts jsou využívané v Británii dodnes. A je velké plus současné výstavy v Tate Britain, že na jeho umění nezapomíná. Morrisovy práce najdeme hned v několika výstavních sálech. A navíc nejen jeho, protože výstava představuje i návrhy i jeho ženy Jane či jejich dcery May, kterou ustanovil vedoucí sekce výšivek jeho společnosti Morris and Company, kterou založil již v roce 1861. May Morris byla ostatně označována za jednu z vůdčích osobností uměleckých řemesel své doby.

Dante Gabriel Rossetti: Lady Lilith, 1872–1873 |foto: Delaware Art Museum

Výstava rovněž představuje vzájemný vztah – či spolužití – obou hnutí. Například Edward Coley Burne-Jones, další člen bratrstva prerafaelitů, mu vyzdobil svatební dar v podobě postele svými kresbami. A rovněž pro Morrisův dnes již proslulý dům – Red House, který stojí ve východním cípu Londýna a je kulturní památkou – vytvořil skvělé vitráže. Takže vztah mezi Morrisem a preraffaelity byl založen na vzájemném ovlivňování, vzájemném uměleckém soužití. Je svým způsobem paradoxní, že Morrisovy motivy jsou dodnes uplatňovány v dekorativním umění, například na tapetách, na jeho vrstevníky prerafaelity se již trochu pozapomnělo. A to přesto, že mnohé jejich obrazy mají i dodnes co říci, mají hloubku myšlenky, o což jim ostatně šlo.

Je to například Millaisovo plátno Ofélie vytvořené v letech 1851 až 1852, tedy nedlouho po vzniku hnutí. Tato olejomalba je jedním z klenotů stálé sbírky Tate Britain. Ostatně prerafaelité si poměrně často pro své obrazy volili motivy ze Shakespearovských dramat. A stejně, nebo možná dokonce více, je působivý Millaissův o tři roky mladší obraz nazvaný Slepá dívka.

Výstava Prerafaelité: Viktoriánská avantgarda je v galerii Tate Britain přístupná do 13. ledna 2013.

Tate BritainMillbankLondonSW1P 4RG

Tate Britain je zdarma přístupná denně od 10.00 do 18.00, v pátek až do 22.00 hodin. Galerie je uzavřena jen o Vánocích.

Nejbližší stanice metra:Pimlico (Victoria Line)Westminster (Jubilee, District a Circle Line)Vauxhall (Victoria Line)

Informace:www.tate.org.uk/britain/