Překvapení, zvědavost a hra. Fotograf Pavel Baňka a výtvarnice Jindra Viková mluví o tom, co je v životě inspiruje
Pavla Baňku a Jindru Vikovou spojuje nejen dlouholeté manželství, ale i touha hledat nové výrazové prostředky. O své životní i profesionální dráze mluvili ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Do každého vztahu patří moment překvapení, říkají unisono Pavel Baňka a Jindra Viková. V manželství spolu žijí přes padesát let a bok po boku se také věnují výtvarnému umění. Baňka brzy opustil inženýrskou dráhu, prošel si básnickým obdobím a nakonec si jako médium pro vyjadřování pocitů zvolil fotografii. Viková vystudovala na někdejší UMPRUM keramiku. Zmiňovaný moment překvapení, zvědavost a touha hrát si ji ale neustále nutí hledat nové způsoby sebevyjádření: dnes se věnuje třeba asamblážím z nalezených předmětů, kterým tak dává nový život.
Pavel Baňka s Jindrou Vikovou měli mít v současné době společnou výstavu v pražské Galerii U Betlémské kaple. Koronavirus ji ale odsouvá na neurčito – oba by rádi, kdyby to klaplo na podzim – , a tak mohou potenciálním návštěvníkům prozatím nabídnout „jen“ objemný katalog. Dialog s časem, jak se publikace i výstava jmenují, odkazuje podle Baňky jak k toku času, tak na momenty spojené s určitými tvůrčími etapami. „Do katalogu jsme zařadili i akce a okamžiky z našeho soukromého života, naši legendární skupinu Rozbřesk i třeba narození dcery Markéty. Dali jsme tam také osobní fotky, to v klasických katalozích nebývá běžné,“ dodává Viková.
Slyšet zvuk oceánu
Zásadní roli v životě tandemu Baňka – Viková hraje Amerika. Jak výtvarnice po Vizitce spočítala, navštívila ji snad patnáctkrát. První cesty v polovině osmdesátých let, zaštítěné přednáškami na univerzitách v New Jersey a Oaklandu, povolilo Art Centrum, které se tehdy staralo o export československých umělců do zahraničí.
„Pro nás ta cesta byla řešení, potřebovali jsme si řadu věcí ujasnit,“ dodává Baňka. Ujasnili si, že emigrace pro ně z rodinných důvodů nepřipadá v úvahu, a doma se dál věnovali takzvaným únikovým tvůrčím aktivitám. Mimochodem: americké přednášky opravdu proběhly, s textem českým umělcům pomohli manželé Pelarovi a Viková s Baňkou prý za oceánem zúročili i roční docházení do jazykového kurzu.
V krvi však hostům Vizitky koluje stát Oregon, kde v roce 1997 společně na pozvání Sitka Center for Art and Ecology založeném sochařem Frankem Boydenem strávili šestiměsíční rezidenční pobyt. „To byl sen. Byli jsme tam v osamění, ta situace trochu připomínala dnešek. Ovšem s tím, že jsme slyšeli zvuk moře a žili se zvířaty.
Navodilo nám to úplně jiný způsob myšlení a tvorby,“ popisuje Jindra Viková, která tehdy pro výstavu v Portlandu vyráběla větší figury, busty v nadživotní velikosti. „I pro mě to bylo jako dar z nebes,“ dodává Pavel Baňka. „Byl jsem tam pozvaný jako partner Jindry, nikdy před tím tam žádného fotografa neměli. Poprvé jsem tam fotil krajinu, což jsem před tím odkládal. Zkusil jsem do ni zakomponovat pohyb, aby to nebylo stejné, jako když ji fotí američtí fotografové, a vznikl tak cyklus Infinity,“ říká Baňka o souboru později vystaveném v galerii Rudolfinum. Infinity se stal také důležitým momentem v Baňkově mezinárodní kariéře.
Jak na sebe Baňka s Vikovou reagují v uměleckém životě a jaké práce diváci uvidí na výstavě v Galerii U Betlémské kaple? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
