To Praha ještě neviděla

"Nejdříve tu máme čtyři druhy plakátů k zábavám. Většinou se jedná o ty společenské z přelomu století, lákající na zábavy umělců a studentů. Museli jsem ale bohužel redukovat. Vidíme zde plakát Zlatý věk nebo Zelené mládí od tvůrců druhé vlny secese, jako byl Wenig nebo Kysela," řekl Petr Štembera, autor výstavy v Jídelnách. Hned v první místnosti nás můžou taky potěšit ukázky tanečních pořádků a svázaných písní, což je ukázka ještě klidných dob belle epoque. Praha v tu dobu nadechuje vzduch uměřeného měšťanského tónu a vkusu. Ale už kousek od roztomilé rozvernosti benátských nocí a studentských bálů visí plakáty zábavních podniků, které zavání duchem světácké Paříže. Několik z nich se týká podniku Montmartre, který se stal nočním lokálem pražské bohémy. Tancovali tam číšník Apač a Anča Revoluce, pili a tleskali do rytmu lidé jako Eduard Bass nebo Egon Ervín Kisch. Podobný, ale víc český byl kabaret Červená sedma, kam v mládí chodil i Karel Čapek. Vedle nich je téměř umělecké dílo, reklama na bar Chat noir z roku 1924 od Lanného. Naježená kočka má za sebou svůj černý stín na rudém pozadí, což vystihuje mnohé prvky skryté za nočním životem.

Alhambra - To Praha ještě neviděla, 1928|foto: Uměleckoprůmyslové muzeum

To už se pohybujeme v letech první republiky, kdy vytryskl gejzír nové doby. Všude se staví, do Prahy přichází mnoho lidí a ti se chtějí taky už bavit velkoměstsky. A jen podle zhlédnutých plakátů měli mnoho možností. Půvabné je dílko inzerující bar Chapeau rouge, kdy vedle sebe stojí slečny v lehkých šatech doplněných částmi uniforem britských expedičních sborů. K podobným patří i plakát vítající nás u dveří. Reklama na Macháček American Dancing Hall z ateliéru Pacold z roku 1926 je něčím velmi typický. Zobrazen je bavící se pár na oranžovém pozadí, pro které hraje parta jazzmanů. Zvýrazňování lehkosti a uvolněnosti hrálo velkou úlohu v poválečné době, otevřené americkým vlivům. To potvrzuje i dílo se stejnými barvami i námětem, upozorňujícím nás na zábavní podnik Lucerna. Ale fungovala taky spousta podniků, které navazovaly na starší časy, kdy třeba vyhlášená Alhambra s bohatým programem docela překvapuje. Plakát, znovu z ateliéru Pacold od autora Emila Weisse, dal i název výstavě. Tanečnice ve víru připomíná spíš Vídeň, možná Paříž.

Rellos, kolem 1920|foto: Uměleckoprůmyslové muzeum

Ale autor výstavy má i zálibu v netypických věcech. "Řekli jsme si, že zábav bylo několik druhů. Za mého mládí měl ještě oblibu cirkus, ale zjistili jsme, že podobných plakátů ve sbírce Umělecko-průmyslového muzea příliš není. Takže na nich často nejsou opravdoví cirkusáci, ale můžete vidět všelijaké mágy a kouzelníky." Ano, pro nás už trochu zavání legrací vidět vážné tváře iluzionistů, jako na trochu staromilském zobrazení The Great Longmark Illusionist nebo zasněný výraz kouzelníka Karliniho. Náladu blízkých podniků vidíme i na plakátu Rellos z dvacátých let, kdy vesele popíjí salónní typ člověka a za ním se směje ďábel jako vystřižený z operního programu. Za nimi si hrají jacísi démonci, z čehož můžeme tušit, že zábava se ještě velmi spojovala s hříchem, ale bavení i majitelé podniků se v tom podle všeho vyžívali. Republika chtěla užívat života a na staré tradice se asi úplně neohlížela.

To je nakonec patrné i v posledním sále, který je věnován první skutečně masové zábavě, jež pomalu nesnášela konkurenci, tedy filmu. "Vybrali jsme bizarní plakáty, které nejsou tištěné fotografickou technikou. Vidíme zde několik zajímavých kousků dřevorytů, ale i linoryty. Jde o ukázku, jak český filmový plakát bojoval s tím, aby jako plakát vypadal," řekl Petr Štembera. Ano, diváci už obdivovali hollywoodské stálice, ale zatím v němých filmech. Rozkošnický plakátek ke snímku Okouzlení nebo reklama na film Poroba a vítězství demokracie ukazují mluvu filmového plakátu v jeho počátcích. Oba vytvořil výtvarník Václav Čutta, ale můžete spatřit i několik dalších. Všechny ale v místnosti obklopují krásné exempláře oblečení, které na sobě bavící se museli nosit, aby byli "in". Pánové většinou klasickou černobílou kombinaci s vestou a cylindrem, dámy si mohli dovolit extravaganci. Na výstavě uvidíte šaty s tisíci flitrů, které se lesknou všemi barvami duhy, což jistě fungovalo jako typický znak své doby.

Okouzlení, 1922|foto: Uměleckoprůmyslové muzeum

Plakáty musely především lákat a prodávat, proto hodně hýřily barvami, stejně tak jako lidé korunami. Jejich technika svádět lidi má stále stejný základ včera i dnes. Přestože před sebou vidíme tak rozdílná zobrazení, není mezi nimi víc než třicet let. Okolo roku 1900 totiž vznikl první obrazový zábavní plakát a po roce 1930 už přišla doba hospodářských krizí a různých abstrakcí, koláží a nové typografie. Vybrané ukázky sice nepřekvapují množstvím, které by se do prostor Jídelen ostatně nevešlo, ale rozmanitostí přístupů a viditelné přizpůsobivosti výtvarníků. Vše může být zajímavé jak pro studenty, tak třeba pro zaměstnance reklamních agentur, pokud se chtějí trochu nostalgicky pokochat. Výstava skončí až po Silvestru, takže máte ještě mnoho času vidět, co Praha ještě neviděla. Až budete brázdit ulice Prahy při adventní nákupní horečce, ulice plné světelných reklam a zvonivých zvuků, jistě vás zmiňované plakáty potěší.